Tyranie obrazů

Po kulturních dějinách ženského pohlavního orgánu a otázce partnerské „rozchodovosti“ v moderní éře, kdy se láska začala vytrácet z žité zkušenosti obyvatel Západu, se Liv Strömquist rozhodla prozkoumat fenomén krásy. Zatímco filozofové a estetici vnímali krásu jako univerzální hodnotu (Roger Scruton) nebo ilustrovali rozdílnost v pojetí krásy a vkusu napříč časem a společenskými vrstvami (Umberto Eco), švédská autorka komiksů a vystudovaná socioložka zůstává věrná dosavadní optice. Svůj komiks zasazuje do ekonomicko-kulturního prostředí současnosti, které je definované sociálními sítěmi, fotografiemi a konzumerismem.

Individualismus se tu mísí s touhou po sebeprezentaci a neustálé zírání na vlastní tvář a očekávání lajků vede k narcistním sklonům. Krásy se chopil trh a náš vzhled se stal jednou z nejdůležitějších spotřebních komodit. „Člověk touží po tom, po čem touží jiní lidé,“ tvrdí citovaný filozof René Girard. Lidská bytost tápe a půjčuje si své tužby od druhých. Přitom zažívá stav, kdy se při prohlížení krásných lidí cítí smutná. Proč tak hezky nevypadám i já?

Už šedesátá léta vymýtila cudnost a to vše má vliv na milostné a partnerské vztahy, které se ocitly v pasti odvrácené strany svobody. Už nezáleží tolik na moci, jmění a rozhodnutí rodičů, důležité je být sexy – třeba jako Kylie Jenner. Ovšem svoboda milovat znamená též svobodu kohokoli kdykoli opustit. Podle Strömquist tak žijeme v permanentní nejistotě: pohlceni péčí o tělo a pod tlakem krášlení, abychom se zamlouvali ostatním. Přitom s vědomím, že pomíjivou krásu nemáme ve vlastních rukou. Její pomíjivosti nezabránily a nezabrání ani popisované excentrické kúry císařovny Sisi.