Boh s tebou, Slovensko

Vražda jako nevratný ultimativní čin vyžaduje nevratné vyřešení. Tedy jasné konečné odhalení viníka, porozumění jeho motivu a nalezení čehosi jako poučení z ohavného skutku. A pokud se vražda týká veřejně činné osoby, která reprezentuje veřejné zájmy, musí až na konec této pomyslné soutěsky spravedlnosti projít celá společnost. Teprve potom lze pokračovat dál.

Tápající Slovensko se mělo šanci dostat na konec soutěsky minulý pátek, kdy se už poněkolikáté projednávala u soudu vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Přestože šlo o reakci na připomínky Nejvyššího soudu, který zrušil osvobozující rozsudek údajného objednavatele vraždy, podnikatele s pověstí mafiána Mariana Kočnera, stala se asi nečekaná věc. Zvláštní senát určený pro souzení organizovaného zločinu Kočnera opět osvobodil a v podstatě tak zopakoval předchozí, Nejvyšším soudem napadený verdikt.

Detaily procesu tím opět vzbuzují velké rozpaky a důsledek dopadá na celé Slovensko. To se už několik let nachází ve stavu ztuhlého čekatele na poučení z vraždy novináře, který šlapal na paty organizovanému zločinu napojenému na vládní stranu Roberta Fica Smer. Už několikátý soud ale tohle poučení nedal. Naopak nabízí nelogické závěry, které nikam nevedou. Ve stejnou dobu se připravuje k vítězství v zářijových parlamentních volbách politická klika, která podle všeho má v ohavné, nanejvýš zneklidňující vraždě prsty.