Když se východ setkal se západem

Každý ví, že pod výrazem „zlatý hřeb“ si dnes v češtině můžeme představit vrchol nějaké události, programu nebo třeba slavnostní večeře. V angličtině je termín „last spike“ spjat s konkrétní – a přelomovou – událostí železniční dopravy, známou s odkazem na oblast ležící v Utahu, severně od Velkého Solného jezera jako Promontory Summit. Právě tady se na konci 19. století propojily dvě rozestavěné tratě – jedna z východu Spojených států, druhá ze západu. Symbolickým zatlučením posledního hřebu vyrobeného z ryzího zlata do pražce, kdy se kladiva chopil podnikatel a tehdejší guvernér Kalifornie Leland Stanford, byla 10. května 1869 dokončena transkontinentální železnice. Propojení východního a západního pobřeží Ameriky bylo definitivně stvrzeno.

Výhody nového dopravního koridoru byly jednoznačné. Před jeho vznikem cesta z východního na západní pobřeží trvala dostavníky, případně lokálními železnicemi více než měsíc, cestujícího přišla až na 1000 dolarů a musel počítat s možnými útrapami v horách i pouštích, s nevyzpytatelným počasím i hrozbou přepadení bandity. Po dokončení transkontinentální železnice jízda vlakem ze San Franciska do New Yorku trvala pouhý týden a přišla na méně než 100 dolarů.

O propojení východního a západního pobřeží Spojených států po kolejích se snilo v podstatě již od vynálezu parní lokomotivy. V počátcích tomu po technologické stránce nepřál terén, kdy bylo nutné překonat Skalnaté hory či kalifornské pohoří Sierra Nevada, později hlavně válka Severu proti Jihu. Když ovšem v roce 1862 vyměřil inženýr Theodore Judah železniční cestu i přes zdánlivě nepřekonatelnou Sierru Nevadu, Kongres ještě tentýž rok rozhodl o stavbě. Zúčastnily se jí dvě společnosti: Union Pacific připadl směr z východu na západ, Central Pacific pak ze západu na východ. Stavět se začalo hned v lednu dalšího roku a mezi oběma společnostmi vypukly skutečné závody – každý kilometr železnice znamenal peníze z vládních dotací. Zatímco za Union Pacific pokládali pražce a koleje převážně irští, němečtí a mexičtí přistěhovalci, osvobození černí otroci, původní indiánští obyvatelé a veteráni z občanské války, pro Central Pacific pracovaly tisíce čínských dělníků.