Dokud to neskončí

Je sobota odpoledne a prostory pardubického rockového klubu Žlutý pes plní společnost, která vyvolává dojem, že si potrpí na speciální dress code: dlouhé šedivé vlasy nebo jejich zbytky, džíny, které už leccos zažily, trika s motivy hippies nebo rokenrolu, korálky kolem krku a na zápěstích.

Veselé, už trochu nahrbené nebo kulhající postavy s pivem v ruce pročesávají zrakem okolí, aby se na pozdrav objaly s dalšími a dalšími přáteli. Dobrovolné vstupné se vybírá do čepice, pivo už nestojí dvě koruny jako kdysi, ale padesát, k večeři je kromě klobásy k mání i hrnec indického dálu. Z potemnělého sálu se ozývají kytary a od prvních tónů se tancuje. Na schodech u zadního východu sedí legendární Čuňas a prodává své Voknoviny, o kus dál rozložil stánek s CD z vlastního vydavatelství další známý činovník podzemní kultury Lábus.

Sešlost lidí od Ústí nad Labem po Ostravu není ve Žlutém psu náhodou. Svolal ji sem spokojeně se usmívající chlapík s pletenou rasta čepicí, brýlemi a hippies znakem na krku – František Kadlec. Teď bloumá prostorem, se všemi se zdraví a dokumentuje dění na svůj mobil. Několik set kamarádů přijelo oslavit jeho narozeniny tak, jak to v posledních desítkách let dělali už mnohokrát. Změna je pouze v čísle: oslavenci je rovných šedesát.