Kdo si rozdělí milion hlasů

Tři procenta nezaručují vstup do parlamentu, ale nesou sdělení: Jsem tady a mám šanci se prosadit.

Sociální sítě mají jednu zdánlivě příjemnou vlastnost: zastánci určitého názoru se na nich snadno najdou a dál se mohou ve svých názorech vzájemně utvrzovat. I to je možná důvod, proč má česká politická diskuse v poslední době tak klanovou a netolerantní podobu. Jak ukazuje výzkum CVVM, česká společnost je v pohledu na politiku ostře rozdělená: rekordní množství lidí (65 procent) vládě nedůvěřuje a jejich nedůvěra je podle výzkumníků velmi hluboká. Při vládě pak stojí pouze její voliči, kteří mají silnou tendenci vnímat kritiku jako něco nebezpečného. Jako něco, co nahrává nedemokratickým silám.

Tento druhý tábor se cítí posílen nejen posledními parlamentními, ale i prezidentskými volbami, v nichž favorit vládní koalice získal rekordní počet hlasů. To ovšem může vytvářet velmi matoucí pohled. Prezidentské volby jsou totiž značně specifické a nelze je brát jako spolehlivé kritérium politických nálad v zemi. Ale především: volby do Poslanecké sněmovny dopadly předloni z pohledu vládních stran tak šikovně, že propadl milion hlasů, které teď nemají zastoupení v dolní komoře parlamentu. Přitom nyní se hraje v politice o to, zda někdo dokáže tyto rozptýlené, ve většině antisystémové hlasy spojit.

Ukradená vlajka

Zájemců o tento úkol je celá řada. Jsou tu veterán českého politického extremismu Tomio Okamura, žadatel o antisystémové hlasy Andrej Babiš či zatím tápající projekt Trikolora. A přehlédnout nejde ani protesty z Václavského náměstí, které zatím hledaly výrazného lídra.

Možná ho už ale našly. Právník, fotbalový funkcionář a bývalý člen Trikolory Jindřich Rajchl zatlačil své konkurenty do pozadí a poprvé se objevil v průzkumech voličských preferencí – zatím se třemi procenty podpory. Ta sice zdaleka nezaručují vstup do parlamentu, ale nesou sdělení: Jsem tady a mám šanci se prosadit. Rajchl si navíc počíná chytře. Na rozdíl od svých spolubojovníků z extrému pochopil, jak důležitá jsou slova. Poté co si přivlastnil masarykovskou státní vlajku a udělal z ní symbol radikalismu, je zjevně připraven si přivlastnit i nejsvatější havlovské heslo o pravdě a lásce.