Skuteční přátelé obyčejných lidí

Brněnské Divadlo Feste uvedlo hru Falešní přátelé obyčejných lidí dle stejnojmenné předlohy rakouského esejisty Roberta Misika. Kniha i hra vstupují do roky trvající snahy městských elit porozumět vzdalující se části české společnosti. Ve hře nemá být nic menšího než záchrana demokracie, jak ji známe.

Kdo jsou ti „obyčejní lidé“? A co naopak nás ostatní činí „neobyčejnými“ v jejich očích? Podobné otázky posunuly náš vztah k této tajemné skupině až do bodu fascinace. Začínáme připomínat antropology, kteří zkoumají neznámý kmen. Kdo je jejich lídr? Jak vypadá jejich den? Co se jim honí hlavou? Co si myslí o nás? Co je pro ně podstatné? Čeho se bojí, co jim dělá radost a co je štve? Misik se pokouší tuto skupinu „přiblížit“ tím, že ukazuje vývoj života „lidí práce“ napříč 20. stoletím až k dnešním výzvám, jako jsou nízké mzdy, nejistá budoucnost celých odvětví či příliv migrace.

„Falešnými přáteli“ těchto lidí jsou podle Misika populističtí lídři, kteří objevili v jejich frustracích a obavách podnikatelský záměr. Organizátor akcí Česko proti bídě Jindřich Rajchl přijel svým obyčejným lidem poděkovat do restaurace Daliborka v Děčíně ve svém porsche. Tomio Okamura je osm let lídrem SPD – nechť si jeho voliči spočítají, co jim jeho působení přineslo (kromě bombastické revoluční rétoriky a pravidelně obměňovaných strachů). Co přinesli voliči jemu, si Tomio počítat nemusí, vidí to v kolonkách daňového přiznání i v oknech opulentní břevnovské vily.

Přinášejí tyto figury obyčejným lidem uznání, kterého se jim odjinud nedostává? Je váš kamarád ten, kdo vám všechno odkývá, aby ve vás posílil negativní emoce a mohl na nich vydělávat? Není skutečný přítel spíš ten, který vám umí říct, že se chováte jako blbec? Jinak nemáte šanci se to dozvědět – od nikoho jiného než od skutečného přítele takovou pravdu nepřijmete.