Francouzská zahraniční politika se vyznačuje dvěma trendy, jež zemi příliš neposloužily: zálibou v provokativních projevech, které k ničemu nevedou, a snahou Paříže převzít evropské vedení, aniž by ji někdo následoval.“
Pokud si myslíte, že je to komentář z minulého týdne, kdy Evropou hýbaly Macronovy výroky o Tchaj-wanu a údělu Evropanů jednat na vlastní pěst, bez USA, pak věřte, že se mýlíte. Švýcarsko-francouzský historik Joseph de Weck to řekl začátkem roku 2022. De Weck, autor knižního profilu o Macronovi, tehdy reagoval na dvě jiné události: na řeč prezidenta před poslanci Evropského parlamentu, že je nutné vést s Moskvou dialog o „nové bezpečnostní architektuře“ na kontinentu. A na Macronova slova pro The Economist z roku 2019, že Severoatlantická aliance je klinicky mrtvá – „brain dead“.
Tehdy stejně jako minulý týden následoval stejný scénář: Macronova prohlášení naštvala většinu spojenců. V případě starších výroků proto, že hází přes palubu NATO a ohlašuje plány s Ruskem bez konzultace s ostatními. Minulý týden se pak přidal údiv nad jeho zpochybněním podpory demokratického Tchaj-wanu. A stejně jako tehdy i nyní trávili Macronovi spolupracovníci následující dny vysvětlováním, že to tak prezident nemyslel. Pokud ale čteme celý rozhovor pro Les Echos, jak ho dal v letadle z Číny do Francie, a nejen citace na serveru Politico, Macron neříká nic, co bychom od něj neznali. A co by nemyslel přesně tak, jak to řekl.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu