Film týdne

Hrál generální tajemník Komunistické strany SSSR Michail Gorbačov počítačovou hru Tetris? A v jakém levelu? Podobné rozmarné otázky naskakují při sledování filmu Tetris (Apple TV+) dramatizujícího vývoz videohry vyvinuté v roce 1984 matematikem Alexejem Pažitnovem ze Sovětského svazu na Západ. Z Tetrisu se stala historicky nejprodávanější a nejstahovanější videohra. Hypnotické skládání kostiček do řad je extrémně populární dodnes. Rozmarné začlenění Gorbačova do děje signalizuje, o jaký typ filmu se jedná. Má v sobě něco z poselství Rockyho IV a akce Jasona Bournea v kulisách typického dramatu ze socialistické země. Dějiny jsou proměněné ve hru a tvůrci se tím netají. Naopak, herní principy staví do popředí. Ostatně jak jinak atraktivně natočit, co bylo v jádru vlekoucím se jednáním o licence.

„Hrál jsem Tetris pět minut, a ještě teď se mi o něm zdá,“ básní podnikatel s videohrami Henk Rogers (Taron Egerton), když se snaží přesvědčit bankéře, aby financoval jeho obchodní záměr – koupit světová práva na sovětský herní zázrak, na nějž narazil na veletrhu v Las Vegas. Jeho zápal odstartuje závod, kdo práva získá a vyveze. Musí přitom překonat nejen sovětskou byrokracii, ale i hamižné agenty KGB a západní podnikatele v čele se zdiskreditovaným magnátem Robertem Maxwellem.

Základ filmu je pravdivý. Rogers se vydal do Moskvy z Japonska na turistické vízum. Jednal se sovětským Elorgem, spřátelil se s vývojářem hry, s nímž po rozpadu SSSR v Los Angeles založil firmu. Tvůrci základní historická fakta skládají jako kostičky podle pravidel akčního špionážního snímku se zloduchy-aparátčíky, honičkami Moskvou či zbitým Rogersem, jemuž násilníci ukradnou džíny. Nic z toho se nestalo a podobně zezábavnělá je politická a společenská sovětská realita. Film je zábavná verze poznání historiků, že železná opona nebyla ani zdaleka tak nepropustná, jak se mělo dlouho za to.