Takhle to dál nejde

Jestli je den nebo noc, poslanci a poslankyně už skoro nerozeznávají. Jejich život dostal letos v únoru zcela nový rytmus: běh do sálu, hlasování, projev Tomia Okamury či jiného člena SPD, občas střídaný opozičním politikem z hnutí ANO. Kdo zrovna nemusí sedět v jednacím sále, odchází odpočívat na klub do provizorně zařízených „ložnic“ – od spacáku, deky na gauči až po rozkládací postel inspirovanou dlouhými nemocničními službami, kterou bývalý lékař a dnes poslanec Tom Philipp (KDU-ČSL) nyní využívá v parlamentu. Philipp chce navíc na příštím zdravotním výboru navrhnout „desatero, jak přežít Okamuru“, tedy tipy a rady, jak fyzicky zvládnout dlouhá jednání bez většího ohrožení zdraví.

Bude to potřeba – v kuloárech se během schůze minulý týden politici ve vtipu předháněli, kdo toho naspal za dva dny nepřetržitého jednání víc – a jestli šlo o jednu, dvě, nebo dokonce čtyři hodiny. Předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) měla potíže vyjít únavou do schodů a novinářům vysvětlovala, že rozhovor na více než pár minut prostě už nezvládne. Podobně působili také ostatní z vedení sněmovny, kteří se střídají v řízení schůze táhnoucí se nonstop.

Český parlament kvůli současné opozici v plné síle ovládl instrument jménem „obstrukce“. A vedle úsměvných momentů, které taktika v podobě nekonečných projevů občas přináší, se naplno ukazuje vážnější stránka politické reality. Jak může vlastně takto zablokovaná sněmovna fungovat? Vláda Petra Fialy došla k závěru, že nijak,…