Ropuchy a Bůh

Dětství bývá často nahlíženo jako doba nevinnosti a štěstí. Marieke Lucas Rijneveld však ve svém debutu S večerem přichází tíseň připomíná, jak strašlivý umí být dětský svět, zvlášť když se k fantazii přidají traumata, s nimiž zůstává dozrávající bytost bez pomoci.

Hlavní hrdinka, desetiletá holka s přezdívkou Bunda, vyrůstá ‒ stejně jako Rijneveld ‒ v uzavřené zemědělské komunitě nizozemské reformované církve, což znamená s neustálými myšlenkami na hřích a strachem ze vševidoucího trestajícího Boha. Hned na počátku se rodina musí vyrovnat s tragickou smrtí nejstaršího syna Matthiese, k čemuž nemají nástroje ani rodiče. Zabývat se příliš vlastním neštěstím znamená nepřijmout boží vůli. Otec se tak stáhne ještě víc do sebe, matka přestává jíst a oba o Matthiesovi odmítají mluvit. Jejich děti Obbe, Bunda a Hanna zůstávají samy nejen na ohledávání dospělého světa, které je už tak komplikované bigotním prostředím, ale i na vyrovnání se s hrozbou smrti. Když jim Bůh vzal Matthiese, co mu zabrání sebrat jim i rodiče?

Se strachem z dalších „ran“ bojují vlastními rituály, jimiž se snaží sebe i rodiče „vykoupit“ ‒ a které se vyživují jak temnotou prýštící ze stránek Bible, tak probouzející se sexualitou. Morbidnost i nebezpečnost těchto „obětí“ narůstá. A tíseň z Bundina světa, kam patří i zadržování stolice a pozorování pářících se ropuch, proniká čtenářem jako inseminační pistole, neboť Rijneveld do něj dává nahlédnout velmi otevřeně a přímočaře. Schopnost…