Co vydrží sněmovna? To byla otázka, která musela minulý týden napadnout každého, kdo dění v dolní komoře sledoval: unavení a zívající poslanci a poslankyně seděli ve svých lavicích celý den a noc, než se vůbec dostali ke schválení programu schůze, aby vzápětí projednávaný pandemický zákon předem jistá sněmovní většina 108 hlasů během pár minut schválila.
Průtahy způsobily dlouhé projevy opozičních poslanců hlavně z řad SPD Tomia Okamury, kteří silou dvaceti hlasů navrhovali do programu desítky absurdních bodů a následně je rozsáhle zdůvodňovali. Pro představu: Jiří Kobza chtěl zařadit návrh na přejmenování státních svátků, Oldřich Černý zase úplně nahodile mluvil hodinu a půl o veterinárním zákonu. Podobným obstrukčním stylem probíhalo i hlasování o důvěře vládě, které trvalo rekordních třiadvacet hodin, nebo projednávání možnosti Čechů hlasovat ve volbách ze zahraničí. A i když vládní strany říkají, že dlouhé řečnění nebo účelové využívání přestávek na porady opozičních klubů patří k právům opozice, viditelně v té hře na výdrž znervózněly. Jinak si lze stěží vysvětlit, proč odmítají schválit bývalého ministra Karla Havlíčka místopředsedou sněmovny, ačkoli to původně Babišovu hnutí slíbily.
Vládní strany si ve sporu o Havlíčka stěžují, že mezi opozicí a vládou už neplatí to, co v minulosti: dodržování dohod, jež se na začátku každé schůze uzavírají mezi vedením sněmovny a šéfy poslaneckých klubů – tedy které body se budou projednávat přednostně a co jsou priority…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
