Kdyby vs. Když

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,

ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když, podezříván, pevně v sebe věříš,

však neviníš svých soků z bezpráví,

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,

jsa obelháván, neupadat v lež,

když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,

slov ctnosti nadarmo však nebereš…

Tak začíná slavná báseň Rudyarda Kiplinga Když, která má definovat zásady charakterního muže. Je natolik působivá, že se objevila v českém tisku ve zlomových historických chvílích. Ferdinand Peroutka ji otiskl místo komentáře v září 1938, kdy Anglie a Francie vyzvala Československo, aby postoupilo pohraniční oblasti Hitlerovi, a časopis Reportér ji vydal po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.

Zdá se ale, že místo básně Když bychom měli složit verše s názvem Kdyby. Dlouho jsme přemítali, že kdyby nepřišel Adolf Hitler, Československo by bylo na vrcholu Evropy. Kdyby nepřišla invaze v roce 1968, ukázali bychom světu třetí cestu. Nyní zase slyšíme: Kdybychom tak měli lepší kandidáty na prezidenta. Prostě nemáme.

Dobrá nabídka

Zkusme si zavzpomínat, jak jsme se na volbu hlavy státu dívali jen pár měsíců zpět. Hlavně ať už tam není nikdo jako Miloš Zeman – vulgární, agresivní, zákony nedodržující muž, stoupenec Kremlu a čínského politbyra, jehož hlavním programem je msta oponentům. Česko je teď blízko změně, ale ve hře je také Andrej Babiš, který vypadá jako energičtější…