Ve výzkumu jaderné fúze padla bariéra, na jejíž překonání se čekalo od padesátých let minulého století. Poprvé došlo k takzvanému zapálení, což znamená, že reakce probíhající v nitru hvězd, kterou se lidstvo snaží zkrotit k výrobě elektřiny, vyprodukovala v laboratoři více energie, než kolik bylo nutné vynaložit na její zažehnutí. Zajímavé je, že k tomu došlo způsobem, který se dříve netěšil velké důvěře: pomocí laserů.
Na rozdíl od běžných jaderných reaktorů, v nichž se štěpí velká a těžká jádra uranu, se při jaderné fúzi naopak slučují atomová jádra lehkých prvků, jako je vodík. Aby překonala síly vzájemného odpuzování, je třeba hmotu nesmírně zahřát a případně i stlačit. V livermorské národní laboratoři v Kalifornii k tomu využili paprsky 192 laserů, jež synchronizovaně zasáhly vodíkový terčík o velikosti špendlíkové hlavičky. Lze to přirovnat k výbuchu miniaturní vodíkové bomby, který vyprodukoval energii postačující zhruba na hodinu provozu mikrovlnné trouby.
Pomocí laserů umístěných na ploše několika fotbalových hřišť bombardují v Livermoru terčíky již od roku 2012 s frekvencí zhruba jednoho „výstřelu“ za čtrnáct dní. Během dekády výzkumu se podařilo zvýšit množství získané energie zhruba tisíckrát, k výrobě elektřiny v demonstrační elektrárně je ale potřeba další, řádově stonásobné navýšení. A především, lasery musejí „střílet“ přibližně desetkrát za vteřinu. Existují představy, jak to udělat, technické překážky jsou ale obrovské a vlastně je dosud nikdo moc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu