Rvačka o lepší školu

Syn paní M. v září nastoupil do první třídy, školu má pět minut pěšky od Staroměstského náměstí. Jeho třída je určena nadaným dětem, loni proto musel projít přijímací zkouškou. Pro bystrého chlapce, který už ve třech letech dokázal číst, nebyl problém testem projít. Zápis ale připravil nezvyklou zkoušku pro jeho rodiče.

Rodina bydlí na protějším vltavském břehu, základní škola na pražském náměstí Curieových však přijímá jen děti ze spádového okrsku. Mezi ostatními se losuje a šance je malá, zvláště pokud jde o místo v elitní třídě. Paní M. však našla způsob, jak vše zařídit – stačilo synovi změnit trvalý pobyt.

Po Praze existuje řada firem, které takovou službu zařídí. Vše se jeví legálně, adresy se mění z nejrůznějších důvodů – kvůli sídlu firmy, kvůli nároku na levnější parkování nebo právě kvůli umístění dětí do školy či školky. Český systém funguje tak, že státní školy mají povinnost spádové děti vzít a jako doklad jim stačí potvrzení o trvalém bydlišti dítěte v době zápisu. Rodičům stačí předplatit si fiktivní adresu jen na měsíc, například u firmy Simply Office v Rybné 24 za 1800 korun.

Rybná ulice je od vyhlédnuté školy jen pět bloků. Paní M. se tu kromě nadaného prvňáka rozhodla fiktivně ubytovat i jeho dva starší sourozence. V součtu zaplatila 5400 korun a na škole má všechny tři děti. Čisté svědomí sama před sebou nemá, ale jinak svého rozhodnutí nelituje: dětem se ve škole líbí, nejmladší syn prý po nudné školce mezi podobně disponovanými vrstevníky vyloženě rozkvetl. Už v první třídě se tu děti učí násobit a povídají si o nekonečnu.

Takzvaná spádová turistika, jak se účelovému přehlašování dětí říká, není žádnou novinkou. Zažívají ji školy po celé Praze i v dalších českých městech a praktikuje ji čím dál více rodičů. Sami před sebou se hájí tím, že kvalita státních škol ve zdejším systému je velmi nevyrovnaná a oni přece logicky chtějí pro své děti to nejlepší. Vzdělávací experti však upozorňují, že rostoucí vybíravost vede k dalšímu prohlubování rozdílů mezi školami, což je v důsledku špatné pro celou společnost.

Jdete přes zásady

„Bylo to morální dilema. Jsme zásadová rodina, věříme, že pravidla se nemají obcházet. Ale když člověk vidí, že spádová škola nenabízí přesně to, co dítě potřebuje, jde se přes zásady,“ říká žena, která si z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě. Rozhodující okolností, jež rodinu přesvědčila, prý nakonec byla zkušenost se starším synem, který byl také mimořádně nadaný a kvůli své odlišnosti se ve staré škole stal terčem šikany. „Byla jsem rozhodnutá, že to už nechci opakovat, ta šikana tehdy zasáhla celou rodinu,“ vzpomíná M.

Ředitelka staroměstské školy Tereza Martínková se v posledních letech s podobnými případy „setkává a potýká“ pravidelně. Každý rok se jí hlásí několik dětí, které mají trvalé bydliště v Rybné 24 nebo na jiných známých virtuálních adresách. „Že tam nebydlí, poznáme tak, že měsíc po zápisu už mají adresu zase u svých rodičů,“ říká ředitelka. První případ se podle ní objevil před pěti lety a od té doby se to děje stále častěji, aktuálně v pěti až deseti případech každý rok.