Z cyklodálnice na dlažební kostky

Řidič jedoucí za mnou troubí, ztratila jsem orientaci i přehled o tom, kudy vlastně pokračuje cyklostezka. Proto s vypůjčeným kolem radši sjedu ze silnice na chodník. Závistivě z něj pozoruji místní cyklisty, kteří se pražským podvečerním provozem šikovně proplétají.

Donedávna jsem bydlela ve Freiburgu a jsem trochu rozmazlená tamní infrastrukturou, která po cyklistech nevyžaduje tolik odvahy a umu jako ta pražská. Ve dvousettisícovém jihoněmeckém Freiburgu urazí obyvatelé 34 procent všech cest na kole, 29 procent pěšky a pouze 21 procent autem. Jak se to Freiburgu vlastně povedlo?

Vyplatí se krátký pohled do minulosti. Výstavba cyklostezek totiž začala už v sedmdesátých letech, kdy město bývalo baštou odpůrců atomových elektráren. Jedna měla stát v sousedství Freiburgu, ale místní protesty a měsíce trvající blokáda stavebního pozemku tomu zabránily. Z bašty odpůrců jaderných elektráren se během let stala bašta strany Zelených a město dodnes přitahuje milovníky přírody a krásné krajiny, kteří o víkendech chodí na vandry, lezou po skalách a jezdí na kole v nedalekém Schwarzwaldu. Freiburská univerzita pak nabízí pestrou škálu studijních oborů, které se zaměřují na ekologickou udržitelnost, a pracoviště typu Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy k nim nabízí vhodná zaměstnání.

Ekologicky smýšlející občané jsou dlouhodobým politickým předpokladem proměny Freiburgu v cyklistickou metropoli. Dnes ve městě existuje síť 500 kilometrů cyklostezek a spousta…