Obstrukce vládnutí

Kde uslyšíte během několika hodin nekonečné úvahy o ceně vodného a stočného nebo nemístné rozebírání rodinných vztahů zaměstnanců České televize? Ano, vítejte (opět) na schůzi poslanců, a především v obstruující, a tedy zaseknuté sněmovně. Téměř každý bod se tu musí projednávat do nočních hodin. A to i přesto, že vládní kabinet Petra Fialy má jasnou většinu.

Rozdíl oproti lednu, únoru a květnu, kdy situace vypadala velmi podobně, je nicméně v tom, že dnes už to všichni politici berou jako samozřejmost. Opozice si blokaci běžného provozu užívá s předem připravenými a často nesmyslnými projevy, které věcně s projednávanými návrhy nesouvisejí. Vládní poslanci si zase stěžují, že je to náročné, ale musejí to nějak přežít. Obojí je špatně. Fialův kabinet navíc už dávno mohl prosadit novelu jednacího řádu, o které se diskutuje skoro rok. Nyní však vládní většina říká, že úprava jednacích podmínek úplně nehoří a že se v tomto období pravděpodobně nestihne.

Skutečným, nevyřčeným důvodem je obava, že se karty někdy otočí – a například dnes nejsilnější ODS bude chtít ty samé páky využít z opozice. To je sice politicky pochopitelná pozice, ale z vnějšího pohledu nelogická a také nebezpečná. Jak už jsme v minulosti psali, opozice má právo kritizovat vládní kroky a někdy i obstruovat, ale vždy jen do určité míry, protože vláda by měla mít zase možnost efektivně vládnout. Najít ideální hranici mezi těmito protichůdnými nároky není lehké. Ale platí, že zablokovaná sněmovna nesvědčí…