Řekli byste, že ti, kdo u nás hájí zájmy Ruska, jsou kolaboranti? A jak konkrétně by se jim měl stát bránit?

Pavel Fischer

Rusko se systematicky vměšovalo do našich záležitostí, jak dokládají veřejné výroční zprávy BIS. Okolnosti teroristického útoku v moravských Vrběticích pak dokonce ukázaly na přímé zapojení příslušníků ozbrojených sil Ruské federace do teroristických útoků na našem území. V odpověď ČR požadovala omluvu a náhradu škody po výbuchu, při němž zemřeli naši občané. Rusko se nejen neomluvilo, ale zařadilo ČR na seznam nepřátelských zemí. Později rozpoutalo útočnou válku proti Ukrajině. Namísto toho, aby případné spory s Ukrajinou řešilo mírovou cestou, rozhodlo se použít hrubou vojenskou sílu a rozpoutalo největší konflikt od druhé světové války. Zastavit putinovské Rusko, které páchá válečné zločiny, je v životním zájmu ČR. Ten, kdo by navzdory všemu dnes ještě hájil zájmy Ruska, by proto mohl vážně ohrožovat naši bezpečnost. Máme povinnost se takovému působení účinně bránit. A jak? Provést bezpečnostní inventuru všech významných zákonů, které vznikaly v dobách míru a spolupráce. Pravomoci vlády a bezpečnostních institucí musíme výrazně posílit. Jinak se neubráníme.

Marek Hilšer

Spolupráci s Ruskem – a nemusí přitom jít jen o otevřené hájení jeho zájmů – je třeba označit za kolaboraci, případně vlastizrádné jednání. Rusko označilo Českou republiku za nepřátelský stát už několik měsíců před napadením Ukrajiny. Rusko je pachatelem zločinu agrese podle Charty OSN. O ruských válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, a dokonce zločinu genocidy spáchaném na Ukrajině se vrší důkazy. Rusko pro nás momentálně představuje bezpečnostní hrozbu číslo jedna, a to nejen s ohledem na válku proti Ukrajině, ale i hybridní útoky zaměřené proti České republice. Mezi ně patří kupování si politických, ekonomických či intelektuálních elit, na což upozorňují české zpravodajské služby už mnoho let. Tento fenomén se nazývá „strategickou korupcí“ a je považován v řadě zemí za ohrožení národní bezpečnosti. V České republice zatím ne.

Co s tím? Konkrétně musejí instituce státu – a to se děje – prověřit postupně veškeré české vazby na osoby na sankčním seznamu Evropské unie, rozkrýt jejich ekonomické aktivity a kontakty na našem území. Podobně by měly být prověřeny osoby, které v minulosti ve státní správě hájily zájmy ruských státních podniků, například korporace Rosatom. V neposlední řadě je třeba účinněji zasahovat proti působení ruské propagandy na našem území, „médiím“ a osobám šířícím dezinformace. Posílit je třeba legislativu, autoritu představitelů státu a jejich důvěryhodnost (zde mířím především na hlavu státu), soudržnost společnosti, právní stát a vzdělávání.

Danuše Nerudová

Za posledních sedmdesát let válka nikdy nebyla tak blízko. Putinovo Rusko agresivně napadlo Ukrajinu a chová se jako teroristický stát. Hrůzy války máme od začátku přímo před očima – děti svírající na nádraží plyšáka, ukrajinské ženy volající domů ve strachu o své muže a svědectví, která berou slova.

Tváří v tvář obětem této války se těžko nachází pochopení pro ty, kdo ruskou agresi obhajují. Řekla bych, že jsou to kolaboranti? Odpověď rozdělím. Pokud tak někdo činí s plným vědomím všech okolností a z pevného přesvědčení schvaluje ruské útoky, pak ano. Pro to není omluva. Pokud však z důvodu, že podléhá hybridní válce a nedokáže si ověřovat informace, pak apeluji na to pokusit se o dialog. Skutečným viníkem zde nejsou ti, kdo jdou na náměstí protestovat. Ale ti, kdo zranitelnosti těchto lidí zneužívají pro své postranní úmysly, šíření lží a úmyslnou obhajobu ruských zájmů. Tito lidé jsou roky ruskou zbraní v hybridní válce, které jako země čelíme.

Obranou nám musí být důsledné vymáhání zákonů a potírání příčin, které vedou lidi do tábora extremistů. Především musíme začít řešit tuzemské sociální výzvy jako exekuce či chudobu, zaměřit se na mediální gramotnost a rovné šance. Důležité je také přestat podceňovat otevřenou komunikaci státu. Nepomáhá, když hlava státu roky bagatelizuje zprávy BIS a ruskou hrozbu. Nemám pochopení pro extremismus. Mám ale pochopení pro složitý život lidí a strach, který u nich extremisté a politici dokážou rozpoutat.

Petr Pavel

Kolaborant spolupracuje s nepřítelem proti zájmům vlastní země. Do této kategorie bych zařadil politiky, kteří se vyjadřují ve prospěch Ruska. Politik je občany volen, aby spravoval zájmy Česka ve prospěch Česka. A podpora ruské strategie dosahovat vlastních politických cílů tím, že Rusko páchá násilí na území nezávislého státu s demokraticky zvolenou vládou, pro nás rozhodně prospěšné není. Když od politiků slyším vyjádření ve smyslu, že bychom se měli Rusku omluvit a přijít s prosíkem, aby nám zase levně prodávalo plyn, tak to za kolaboraci považuji. Protože se nesmíme chovat poníženě k zemi, která nás oficiálně označuje za nepřítele a hlásá, že by bylo dobré některé země NATO, včetně naší, potrestat za podporu Ukrajiny. Na to bychom mohli doplatit. Jinak se ale dívám na občany, kteří veřejné funkce nezastávají, a pokud se ve prospěch Ruska vyjadřují, může to být i kvůli nepochopení nebo nedostatku informací. Nebo prostě mají jiný názor. V naší společnosti respektujeme svobodu projevu, takže bychom to neměli odsuzovat. Rozdíl samozřejmě je, když někdo překročí hranici trestného činu schvalování války nebo jejího podněcování, to musíme odsoudit a potrestat v souladu s pravidly. Nejlépe se kolaboraci ubráníme, když právě lidé ve veřejných funkcích a další autority budou vytrvale a důsledně opakovat, v čem naše zájmy spočívají, a vysvětlovat. První krok je srozumitelná a otevřená komunikace s veřejností. A potom důsledně postihovat, když se někdo chová v rozporu se zájmy této země, a na tyto případy upozorňovat.

Josef Středula

Česká republika není s Ruskem ve válečném stavu a hájení zájmů je široký a neurčitý pojem. Pokud jde o osoby, které se názorově ztotožňují se současnými činy Ruska, tak já s nimi nesouhlasím. Vyjádření názoru, byť si o něm myslím něco jiného, není důvod k nálepkování. Za názor se v demokratické zemi netrestá, to je doménou diktátorských režimů.

Jiná situace je, pokud někdo naplňuje vliv a vůli jiné mocnosti dotýkající se zájmů České republiky. A je jedno, jestli jde o pokusy o ovlivnění demokratických voleb či destabilizaci společenského uspořádání nebo ohrožení celistvosti a bezpečnosti země. Identifikovat a řešit tyto hrozby mají Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství a Úřad pro zahraniční styky a informace.

Stát si zatím neumí dobře poradit s hybridními hrozbami v podobě dezinformačních kampaní. Proti nim nemají klasické informační kampaně vysoký a rychlý účinek. Na ministerstvu vnitra k tomu připravují materiál, z toho, co jsem si měl možnost přečíst v médiích k řešení komunikace uvnitř státní správy, mám rozpačitý dojem. Nechci ale jejich aktivitu kritizovat. Doporučil bych, aby na řešení spolupracoval širší tým odborníků na komunikaci, sociologii a behaviorální chování. Jsem přesvědčen o tom, že proti lži jde bojovat pouze pravdou. Strategický směr nemusíme hledat, máme jej na vlajce prezidenta Československé republiky – Pravda vítězí. I když jí to někdy trvá dlouho.

Vybraní kandidáti na prezidenta odpovídají každý týden na jinou otázku. Jako respondenty jsme oslovili ty, kteří mají podle preferencí reálnou šanci ve volbách uspět. Jsou zde řazeni podle abecedy.

Jméno kandidáta nebo kandidátky na prezidentský post za hnutí ANO nebylo v době uzávěrky tohoto čísla Respektu oznámeno.