Uzavřenost je minulost

Před šesti lety jsem poprvé navštívil Estonsko, malou pobaltskou zemi, která byla světově známá svojí digitalizací. Vše zde šlo vyřídit elektronicky – od nové občanky po předepsání receptu –, stát lidem výrazně ulehčoval touhle cestou život. Kvůli tomu jsem tam ale nejel, zajímalo mě jiné téma, které ještě nebylo v té době tak vidět. A sice, jak tamní tajné služby zvládají bezpečnostní výzvy, před kterými stojí. Nešlo jen o pronikání ruské a čínské špionáže, ale i o boj s korupcí, zneužívání veřejných zakázek a různé jiné nepravosti.

Vedle schopnosti je odhalovat a rizikové aktéry obžalovávat a stavět před soud (řada z nich končila s vysokými tresty ve vězení) mě hned od začátku trkla jedna věc. Způsob, jak o tom Estonci, tedy jejich bezpečnostní složky, mluví s veřejností. Dal by se shrnout dvěma slovy – maximální otevřenost. Kontrarozvědka i rozvědka vydávaly pravidelné výroční zprávy, kde podrobně popisovaly – srozumitelným, novinářským jazykem –, koho odhalily, co dělal a v čem je problém, a také jaké jsou bezpečnostní trendy. Jejich ředitelé pak o tom mluvili s médii, dávali jim opakovaně rozhovory.

Všeobecně to přispívalo k výrazně informovanější společnosti, lidé si pak více všímali podezřelého chování kolem sebe, upozorňovali na něj a tajné služby mohly být výkonnější v jeho odhalování. Estonci zkrátka v Evropě jako první včas pochopili, že na obraně země by měl ideálně spolupracovat každý, a proto je nutné vylézt z utajení, jak byly tajné služby roky zvyklé pracovat, a komunikovat.

V Česku se tomuhle přístupu nejvíce přiblížila kontrarozvědka BIS. Dobře to bylo vidět minulý týden, když si její ředitel Michal Koudelka sezval do centrály služby novináře a společně s premiérem Petrem Fialou jim představili docela čtivou, novou výroční zprávu BIS. Byla to tak trochu show, ale splnila svůj účel. O zprávě se psalo, média dostala do veřejné debaty její hlavní části, díky tomu se bezpečnostní témata probojovala k očím veřejnosti.

Ne každý tak ale uvažuje. Nedávno vládou jmenovaný nový ředitel civilní rozvědky ÚZSI Vladimír Posolda dal po svém nástupu do úřadu jasně najevo, že nebude s nikým z novinářů, a tedy veřejností, mluvit do médií (rozvědka také nevydává výroční zprávy). Je to škoda, tenhle přístup je v jasném protikladu s trendem, který volí západní, moderní tajné služby. Zvlášť ty v malých a středně velkých státech, jako je Česko, totiž vědí, že bez poučenější, a tudíž odolnější veřejnosti se neobejdou. Uzavřenost je nejen minulost, ale je to hlavně úplně zbytečné oslabování bezpečnosti státu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora