Stín naplněný hudbou
Empatie místo faktů. Film Il Boemo vypráví svěže o životě historické osobnosti.
Jak točit o někom, kdo zmizel z dějin? To je základní otázka, kterou si musel položit režisér Petr Václav na začátku projektu Il Boemo o českém hudebním skladateli Josefu Myslivečkovi. Syn z movité pražské mlynářské rodiny patřil v 18. století ke hvězdám italské opery. O jeho osobním životě se však téměř nic neví – vyjma jeho sklonu k promiskuitě – a až donedávna existoval i na periferii povědomí většiny muzikologů. Do zapomnění upadl víceméně bezprostředně po své smrti v necelých čtyřiačtyřiceti letech. Jeho hudba se přestala vydávat a na jeho místo nastoupili jiní. Pokud někde Myslivečkovo jméno vystupovalo, bylo to v korespondenci muže, který z dějin nezmizel – Wolfganga Amadea Mozarta. S ním a jeho otcem Leopoldem se seznámil v Boloni a Miláně a přátelil se s nimi několik let, dokud se nerozešli ve zlém. Mozartova otce podvedl nesplněným příslibem, že zařídí jeho synovi lukrativní operní zakázku v neapolském divadle pro karnevalovou sezonu 1779.
Výpravný snímek Il Boemo, který je letošním českým zástupcem na Oscarech, právě vstoupil do tuzemských kin. Na jednu stranu je film natočený téměř výhradně v italštině životopisem tradičního střihu, jenž má podle autorů vytáhnout Myslivečka a jeho hudbu ze zapomnění do obecného povědomí. Běžně je smyslem životopisů, aby se divák o osobnosti, o níž vyprávějí, dozvěděl co nejvíce. Václav ale naopak usiluje o to, aby Mysliveček zůstal do jisté míry nepoznaný, nedořečený. Divák ho vidí – v šarmantním pojetí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu