Jací jsme teď my, budete i vy

Británie, především její Konzervativní strana a odstupující premiérka Liz Truss, je v těchto dnech světu pro smích. Země vyměnila neseriózního premiéra Borise Johnsona, provázeného skandály, lhaním a vyšetřováním policie, za neschopnou premiérku, která byla donucena ohlásit rezignaci po pouhých pětačtyřiceti dnech vládnutí. Konzervativci se teď snaží vytáhnout z klobouku již pátého premiéra od chvíle, kdy si odhlasovali odchod z Evropské unie. Možnost brát je vážně dost kazí skutečnost, že jejich členská základna by podle průzkumů opět zvolila do čela země Borise Johnsona, a ten o kandidatuře skutečně uvažuje.

Kariéru Liz Truss ukončily finanční trhy, které se vzbouřily proti jejímu ekonomickému plánu. Nebyla to drobnost – zjednodušující úvaha, že daňové úlevy rozpumpují ekonomické oživení, byla ve skutečnosti ztělesněním snu ideologického křídla strany, jež vyzvedlo Liz Truss k moci. Jedná se o představu Británie jako jakéhosi Singapuru nad Temží, dynamické, podnikání nakloněné země, osvobozené od zbytečných regulí, daní a dalších vládních zásahů. Právě tento sen byl elitní intelektuální vizí, jež stála za brexitem. Teď mu mohou britští libertariáni věnovat tak maximálně tichou vzpomínku.

Důvod je srozumitelný, vláda se nenamáhala vysvětlit, jak výpadek příjmů po daňových škrtech vyrovná. Výdaje rozpočtu jsou přitom enormní, již dříve zadlužená Británie se propadla ještě hlouběji do červených čísel…