Chybějí dobré zprávy?

Psychologové nám říkají, že lidé v sobě mají zakódovaný sklon k negativismu, neboli že jsou příliš citliví na špatné zprávy. A těch je v těchto dnech mnoho: válka na Ukrajině, demokratické trable ve Spojených státech, záplavy v Pákistánu, sucho v Číně a mnoho dalších chmurných příběhů. Často nám však chybějí dobré zprávy, zejména pokud nepřicházejí v podobě jedné události. Jeden z nejvýraznějších pozitivních světových trendů v těchto dnech lze nalézt v demokratické síle, charakteru a vedení Německa.

Uvědomil jsem si to, když jsem tento týden četl projev německého kancléře Olafa Scholze v Praze, v němž slíbil, že jeho země bude Ukrajinu podporovat „spolehlivě a tak dlouho, jak to bude nutné“. Vysvětlil, že Německo „prošlo zásadní změnou“ v otázce poskytování vojenské pomoci Ukrajině. Potvrdil, že Německo podporuje silnější a integrovanější Evropu – takovou, která bude přijímat nové členy usilující o evropské demokratické hodnoty a ideály. To vše je součástí toho, co sám nazývá Zeitenwende – „obratem doby“ v německé zahraniční politice.

Na jedné straně je to skutečně dramatický posun. Je to však také pokračování pozoruhodně konzistentního německého postoje k Evropě a světu od roku 1945. Stačí si představit, jak jinak by svět vypadal, kdybychom v centru Evropy neměli její nejmocnější stát – zemi, která je největším čistým přispěvatelem do Evropské unie – zcela oddaný demokratickým a liberálním hodnotám a ochotný se pro ně obětovat. Německo je dnes skálou, na níž se buduje…