Tančí s Putinem i Zelenským

Hned v den únorového útoku Ruska na Ukrajinu zazněla z Ankary slova, která v té chvíli působila podivně. Turecko nabídlo, že je připraveno hostit mírová jednání. Nyní, skoro o půl roku později, je třeba přiznat turecké diplomacii úspěch – jakkoli jeho podoba zrovna neodpovídá evropským přáním.

Prezident Recep Erdoğan se v červenci v Teheránu a počátkem srpna v Soči potkal s Vladimirem Putinem, minulý týden pak ve Lvově a Kyjevě hovořil s Volodymyrem Zelenským. Žádná jiná země nemá otevřené komunikační kanály do obou válčících zemí, chová se – slovy tureckého experta Sinana Ülgena – „proukrajinsky, aniž by byla protiruská“. Že to má své výhody, to se ukázalo minulý měsíc při jednání o blokádě ukrajinských černomořských přístavů. Turecko dokázalo společně s OSN vyjednat kompromis, díky němuž se obilí z ukrajinských sýpek opět vyváží do světa. K minulému týdnu už vyplulo osmnáct lodí naložených potravinami.

Byl to Erdoğanův triumf – doklad, že jeho na zbytku západní aliance velmi nezávislá politika se vyplácí a globální význam Turecka stoupá. Současně se zdají být zmařeny naděje, k nimž se mnozí pozorovatelé po začátku války upínali. A sice že se poslední roky velmi napjaté vztahy mezi Tureckem a západními spojenci spraví, protože si obě strany jasně uvědomí historické kořeny své aliance, která po druhé světové válce vznikla z obav z ruské, respektive sovětské expanze.

Složitý spoluhráč

Faktem se zdá být, že – jak napsal Selim Koru z tureckého think tanku TEPAV…