Volba strategie

Putin se neprojevil jako dobrý stratég,“ uvedla slovenská prezidentka Zuzana Čaputová během diskusního večera našeho časopisu k výročí začátku konce Československa. V létě před třiceti lety se rozhodlo o rozdělení státu, které se završilo na konci roku 1992. Diskuse se slovenskou prezidentkou se ale vedla mimo jiné i o současnosti, hrozbách a příležitostech, které před našimi zeměmi stojí. Její citovaná slova mířila k faktu, že cílem Vladimira Putina bylo oslabit NATO, ale místo toho si do Aliance podalo přihlášku i Švédsko a Finsko. Celou debatu si můžete pustit na našem webu či youtubovém kanálu, ale zastavme se na chvíli u Putina coby stratéga.

Podle expertů se snaží řídit vojenské akce sám. A to je jednou z příčin, proč se Rusům i přes bojovou převahu nedaří. Naproti tomu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nechává obrannou strategii na armádě. Soustředí se na to, co umí, a nesnaží se vecpat někam jenom proto, že je hlava státu.

Je pozoruhodné, jak se v Rusku historie opakuje. Strategie Moskvy totiž už staletí vypadá následovně: Jsme velcí, tak nám vyjde všechno. Nevyjde. Nakladatelství Academia nedávno vydalo Paměti finského maršála Carla Gustafa Mannerheima, který sloužil v době zimní války se Sovětským svazem jako vrchní velitel finské armády. Když jeho vzpomínky čtete, tak máte dojem, že jsou to aktuální zprávy z Ukrajiny.

Mannerheim nejdříve vypočítává naprosto drtivou převahu ruské armády. Podle zachycených zpráv z Moskvy proto „útočník počítal s tím, že mu na obsazení celého Finska bude stačit jen zhruba týden“. Ale přepočítal se, stejně jako letos. Dále píše, že „protivník postupoval v kolonách“, což spolu s terénem „umožnilo útočit na kolony postupně a zaměřit rozhodující údery na jejich boky a týl“. To Sovětům způsobovalo obrovské ztráty a museli začít ustupovat. Zažívají to i dnes.

Úspěchy malé, špatně vyzbrojené, ale dobře vedené finské armády ještě umocňovaly její efektivitu: „Zpráva o vítězství motivovala spolubojovníky na jiných úsecích k ušlechtilému soutěžení a jak velení, tak finskému národu dodala důvěru ve schopnost armády.“ Takže i když Rusové už druhý den po zahájení války vyhlásili novou kolaborantskou republiku (i to bylo letos v plánu), veřejnost ji nikdy nepřijala a chtěla se dál bránit. Finové měli velké ztráty, ale Sověti násobně větší. Navíc Stalinovi vojáci na ústupu často opouštěli funkční výzbroj, což pomáhalo obráncům, kteří mnohdy původně útočili na tanky jen se zápalnými lahvemi. A ano, Mannerheim zmiňuje i traktory, byť jako získanou kořist.

Strategií Vladimira Putina je tedy opakování chyb jeho předchůdců. Naštěstí. Ale i tak za sebou nechává strašnou zkázu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor