Naplnit standardy

Americký spisovatel a podle mnohých nejnadanější prozaik své generace David Foster Wallace spáchal sebevraždu v roce 2008. Čili v době, kdy se z Facebooku teprve stávala celosvětová komunikační platforma, kdy se začala řítit světová ekonomika a pomalu končila unipolární éra. Jako by to byl cynický pomníček: Tady leží autor, který neunesl tíhu toho, co přichází. Podobné anekdoty se tvoří až příliš snadno, nicméně ve Wallaceově případě se nabízejí téměř samy. Nesl toho totiž v hlavě i díle opravdu hodně: prorůstání konzumu do každého póru americké společnosti, její korporatizaci, tlak na výkon a individualitu, který zadními vrátky vyhřezá v neurózách a depresích, v psychofarmakách i násilí normalizovaném médii a popkulturou. A rád se o svoji bolest podělil – mnoha a mnoha slovy, poznámkami pod čarou, apendixy a v podstatě vším, co text umožňuje a kniha snese (a snese toho hodně).

Wallace se za oceánem proslavil především monstrózním románem Inifinite Jest (Nekonečný žert, 1996). Svazek s pověstí postmoderní obdoby Joyceova Odyssea je formálně komplikovaným kondenzátem progresivní dobové estetiky i myšlení, který málokdo dočte, ale o to víc o knize mluví a dává to na odiv. Platilo to přinejmenším v devadesátých a nultých letech, nicméně na toto předvádění lze narazit i na TikToku. A ze vtipu, že určití muži „nápadně vlastní Nekonečný žert“, se stal tak otravný mem, že i cynické médium jako server Vice nedávno volalo po tom, abychom už na Wallace, jeho…