Jistí si jsou jen pitomci

Viděl jste Josefa Abrháma poprvé hrát v divadle, nebo ve filmu?

Když hrál ve svých prvních filmech, závodně jsem plaval na poměrně špičkové úrovni, takže jsem po trénincích neměl moc velkou sílu někam chodit. Čili spíš v divadle.

Co to bylo za inscenaci?

Višňový sad z roku 1969. Bylo to skvělé a některá místa si dodnes dokážu vybavit. Jak on toho Trofimova hrál! Tehdy se tady v Činoheráku podařilo režisérovi Honzovi Kačerovi s překladatelem Leošem Suchařípou, že aniž by jakkoli znásilnili Čechova, zbavili ho všech podtónů, lyriky, meziher, štěkání psů, bzučení komárů a udělali ho naprosto věcně a se smyslem pro humor. Tak jak to Čechov, soudě podle jeho výroků, myslel. Trofimova hrál Pepa geniálně. Jako zamindrákovaného pitomce, který si netroufá na ženské a na žádný čin. Dodneška vidím, jak se ta jeho ruka toužila dotknout Věry Galatíkové hrající Raněvskou a vždycky se stáhla. To byl ohromný posun v interpretaci Čechova v českých divadlech.

Bylo to Abrhámovým vrozeným nastavením, nebo režijním vedením?

I sebelepší herci jsou bez režiséra jako orchestr bez dirigenta. Sice se říkalo, že k Činoheráku patří herecká svoboda, ale ta byla v přesně vymezených mantinelech, které vymysleli režisér a dramaturg. Průběhy tehdejších zkoušek jsou z dnešního pohledu jen sen, mohli jsme zkoušet tři, čtyři měsíce, to dnes nejde, herci nemají kvůli filmům a televizi na…