Bitva o Albertu

Už jsme to opravdu potřebovali, zvlášť teď po covidu,“ svěřuje se starší muž v temně červeném hokejovém dresu se žlutým C vyvedeným s plápolajícími plameny na prsou. Stejný úbor má na sobě i jeho partnerka a oba mluví do televizní kamery cestou do jednoho z nejdůležitějších míst v kanadském Calgary, do hokejového stadionu. Tam se minulý čtvrtek odehrálo první ze série utkání bojů o Stanleyův pohár místních Plamenů proti Olejářům, rivalům z Edmontonu.

Utkání plné zvratů skončilo vítězstvím domácích 9:6 a ke spokojenosti diváků jej uzavřela rvačka. Milan Lucic po závěrečné siréně osekával zezadu Ryana McLeoda, tomu přijel na pomoc Zack Kassian a snažil se zaútočit Lucicovi pěstmi na hlavu. Ten byl ale rychlejší, zabořil své rukavice do Kassianova obličeje, povalil ho na zem a zasedl mu hruď. Ve stejné chvíli se drželi na zemi v kravatě Josh Archibald a Mikael Backlund tak úporně, že je museli (také vleže) od sebe odtrhávat dva rozhodčí. Touto scénou zápas skončil a hráči i diváci v beznadějně vyprodané hale vědí, že se za dva dny střetnou znovu, pak ještě minimálně dvakrát a budou mít možnost všechny nevyřízené účty srovnat.

Je toto ta věc, kterou dva usměvaví Kanaďané „potřebovali“? Ne tak docela. Ve zmíněném rozhovoru byla spíš řeč obecně o Battle of Alberta, Bitvě o Albertu, legendárním derby dvou týmů z jedné kanadské provincie, které nyní svedl vývoj bojů o Stanleyův pohár po jednatřiceti letech znovu dohromady.

Dělníci proti byznysmenům

Češi znají…