Teď, nebo nikdy

„Mizí před očima,“ říkáme zpravidla v jasné nadsázce. Na Drábských světničkách je to jinak. Tenhle skalní hrad se před očima rozplývá zcela reálně. Každý teplý a slunečný den, který láká turisty k výletům, znamená, že půda pod úpatím skal, kudy vedou lidské stezky, o malý vlas poklesne. Pískovcové skalní bloky, ke kterým vedou žebříky a chodníčky, se o malý vlas vyhladí. Každým takovým dnem se dřív zřetelné a jasně viditelné pozůstatky skalního hradu mění v oblou skálu. Platí, že vždy v říjnu vypadá tenhle malý visutý skalní labyrint jinak než v dubnu téhož roku.

Správně bychom měli nasadit minulý čas – Drábské světničky, jedna z hlavních atrakcí Českého ráje, jsou už rok zavřené. A ještě dobré tři roky zavřené budou. Památkáři loni usoudili, že jiná cesta není, protože zkáza vzácné památky nabrala až příliš rychlý spád. Teď mají čas hledat způsob, jak ji výrazně zpomalit. Špatná zpráva zní, že skutečně jen zpomalit, zastavit už nic nejde. Na skalní hrad čeká ale i zpráva lepší – teď je nejblíž tomu dočkat se takové ochrany, jakou už sto let potřebuje. Což by mohlo přinést naději, že se do něj někdy v budoucnu zase budou moci podívat lidé.

Tohle je ztraceno

Laický návštěvník podivuhodnou rychlost mizení snadno neodhalí. Potřebuje k tomu průvodce a nikdo není povolanější pro tenhle úkol než Petr Jenč. Archeolog a speleolog z českolipského vlastivědného muzea žije v nedalekém Mnichově Hradišti, ve zdejších skalách se toulá od dětství a zná je dokonale. „Před…