0:00
0:00
Téma27. 3. 20227 minut

Nikdy nespadla jen jedna bomba

Život, smrt a útěk z Mariupolu

Dobývaný Mariupol

Lepší místo k životu si v ukrajinském přístavním městě Mariupol nemohla Alevtyna Švecova vybrat. Její čtyřpatrový žlutohnědý dům stál na křižovatce dvou hlavních ulic v samém srdci místního dění, sto padesát metrů odsud bylo známé Činoherní divadlo, kolem kavárny, obchody, parky. V zimě tu fičí ostrý ledový vítr, ale léta bývají přívětivá, zvlášť když zavane od Azovského moře. Tehdy nebýval ani tolik cítit kouř z místních průmyslových závodů, jedněch z největších v zemi. Ani poté, co ruská armáda napadla 24. února Ukrajinu a začala poprvé ostřelovat Mariupol, Alevtyna ze svého domu neodešla. „Nebylo kam. Kvůli silnému a neutuchajícímu bombardování se kryty v okolí naplnily lidmi. Tak jsme zůstali u nás. Bydlela jsem s manželem a synem v posledním patře. Zůstávat tam dál bylo už nebezpečné, při dopadu bomby by to nejvíc odnesla střecha a hned pod ní jsme byli mi. Proto jsme se přestěhovali do suterénu, který sloužil jako sklad pro obchod,“ popisuje decimování města Alevtyna. „Šlo se tam sotva hnout, bylo nás tam devět, hlavní bylo, že se k nám podařilo dostat širší rodinu z jiných částí města a že jsme byli všichni spolu.“

V bezpečí. (Alevtyna s částí rodiny)
↓ INZERCE

Alevtyna je jedním ze svědků, kteří na vlastní oči mohli sledovat rychlou zkázu Mariupolu – dnes se odhaduje, že většina z tisíců zdejších domů už byla zasažena nebo zničena. Jak vypráví, v prvních dnech války se dunění vybuchujících raket ozývalo zdálky, poměrně brzy však Rusové…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc