Nosit sovy do Athén

Je to stejné jako „nosit dříví do lesa“. Tedy dělat něco zbytečného, nepotřebného, co nijak nezmění stav věcí. Dřeva je v lese plno a podobné to bylo i se sovami ve starověkých Athénách. Autorství úsloví „nosit sovy do Athén“ je připisováno dramatikovi Aristofanovi, který jej na přelomu 5. a 4. století před Kristem použil v komedii Ptáci.

Řecká metropole Athény je právem považována za kolébku moderní civilizace a za místo, kde se zrodila demokracie. Její patronkou a ochránkyní je bohyně Athéna, která lidem darovala nejen řemesla, ale i vědu a moudrost. Athéna se mezi Řeky těšila velkému obdivu a úctě. Byla štíhlá a urostlá, často byla zobrazována v dlouhé říze, někdy také ve zbroji. Měla olivovou barvu očí, jež některým lidem připomínala sovu, odtud pramení její přízvisko „glaukópis“ neboli „sovooká“ (z řeckého „glaux“ – „sova“).

A právě sova neodmyslitelně patřila k bohyni Athéně, byla její průvodkyní a stejně jako bohyni považovali lidé i sovu za vtělení moudrosti. Athéňané ji uctívali jako posvátného ptáka, měli ji vyobrazenou na mincích i v městském znaku. Sovy byly zkrátka v této antické metropoli všudypřítomné a traduje se, že sídlily od nepaměti v hojném počtu na skalnatých svazích athénské Akropole. Skutečných i pomyslných sov měli tedy Athéňané dostatek, a nebylo třeba přinášet jim další.

Rčení „nosit sovy do Athén“ je však možné chápat i v přeneseném významu: Athény byly jedním ze starověkých center učenosti a vědy, existovalo zde…