0:00
0:00
Téma13. 3. 202214 minut

Vítr, ticho a Oděsa

Největší ukrajinský přístav zalehl za barikády a čeká na příchod nepřítele

Barikáda před oděskou Operou; nápis znamená „ruská lodi, jdi p*dele“.)
Autor: Future Publishing via Getty Imag

Oděsa je postavená tak, že hledí do moře. Orientace v tomhle více než milionovém jihoukrajinském přístavu je snadná – samo město návštěvníka táhne zaplněnými ulicemi směrem na sever, budovy postupně rostou a jsou čím dál tím honosnější, až ho nakonec odmění širokým bulvárem, slavnými Potěmkinovými schody a výhledem na přístav, který leží dole pod kopcem v Černém moři.

Takhle ovšem momentálně Oděsa nefunguje. Když návštěvník míří městem dolů k moři, prochází prázdnými a podivně tichými ulicemi. I před polednem může být na ulici sám. Obchody s potravinami jsou otevřené (a stále ještě docela dobře zásobené), sem tam se do ulice otevírá nějaké odhodlané květinářství nebo prodejna elektroniky. Ale většina obchodů je zavřená. Někde je možné dát si čaj nebo kávu, vyžaduje to nicméně hledání a štěstí. Restaurace jsou zavřené všechny, hotely z větší části.

↓ INZERCE
Kavárenské stolky se připojí hned. (Ulice v centru města)

S přibývajícími kroky k moři se objevují stovky bílých pytlů naplněných pískem z nedalekých pláží a protitankoví ježci navezení od vody s přisátými mušlemi. A také improvizované zábrany z kol ostnatého drátu nebo barikády z pneumatik. Kličkovat mezi nimi je stále těžší a u budovy Opery, chlouby města, se chodec musí zastavit. Dál jít nelze, ulice jsou neprůchodné a bránit ruskému útoku, který přijde od moře, jsou v těchto místech připravené i řady převrhnutých a řetězy svázaných kavárenských stolků. Pokračovat do zataraseného bludiště mohou jen obyvatelé zdejších domů a příslušníci domobrany, kteří v polních uniformách a se žlutou páskou na rukávu kontrolují celé město.

Ale i tam, kde je opevnění nejmohutnější a mužů a žen v zeleném a s automatickými puškami je nejvíc, panuje především ticho. Rusové zatím na Oděsu nezaútočili, takže v tuto chvíli nemají důvod střílet ani obránci. Minulý týden na dohled od centra připlulo několik ruských minomety ozbrojených válečných lodí. Domobrana měla plnou pohotovost, vypadalo to, že boj o Oděsu začne každou minutou. Lodě ale nakonec zmizely, dost možná, myslí si místní, to souvisí s počasím.

O vyloděních tu něco vědí. (Podvodní zábrany v ulicích)

Letošní březen je totiž obzvlášť ošklivý. Počasí tu brzy zjara bývá slunečné a teplé. Ne letos. Vzduchem poletují vločky sněhu, a i když se občas nebe projasní a ulice Oděsy s ním, pořád fouká ostrý ledový vítr. V běžných časech by si Oděsané na tenhle rozmar přírody nespokojeně stěžovali sousedům a známým. Dnes ale s úlevou hledí na temné mraky a divoké moře pod nimi. Špatné počasí znamená bezpečí, z rozbouřených vln nemůže ruská armáda na město zaútočit, vylodění by bylo příliš riskantní. Všichni však vědí, že nic netrvá věčně, ani sychravo, ani vlny, a tak se na to, že si i na jejich doposud klidné město sáhne válka, celé dny připravují.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články