Benzin za padesát

Kdysi se v Česku říkalo, že vláda, která zdraží pivo, padne. Tohle pravidlo z Haškova Švejka už zjevně neplatí, cena piva vesele roste a na politiku to naštěstí nemá vliv. Co se ovšem stane s vládou, která „zdraží“ benzin způsobem, z něhož majitelům aut lezou oči z důlků?

To je otázka, na niž odpověď zatím neznáme, padesátikoruna za litr, kterou si teď benzinové pumpy účtují, nám to ale zřejmě nejpozději u příštích voleb objasní. Nic na tom nemění fakt, že vláda Petra Fialy benzin nezdražila. Cenu posunula do rekordních výšin Putinova válka. K útěše to však stačit nemusí. Lidé díky cenám v Polsku nebo Maďarsku vědí, že správci státní kasy mohou zdražování čelit, pokud chtějí. Polsko chtělo a snížilo DPH na benzin a naftu, Maďarsko zavedlo cenové stropy.

Žádné opatření proti růstu cen není zadarmo a jeho dopad na státní rozpočet či ekonomické vztahy nelze předem do detailů odhadnout. Pouze víme, že snížení DPH nebo spotřební daně připraví státní kasu o příjem v době, kdy vládu čekají v souvislosti s válkou další nemalé výdaje.

Někteří ekonomové také namítají, že pokud jsou vysoké ceny vyvolány reálnými faktory, je dobré je vnímat jako důležitý signál pro celou ekonomiku. Jinak řečeno, pokud letí nahoru ceny energií, je přirozené změnit spotřebitelské chování a snížit jejich spotřebu. Rovněž platí, že plošná úleva jako snížení DPH znamená finanční pomoc pro nejbohatší část populace, která nejvíc jezdí autem a pomáhat od státu nepotřebuje.

Toto však nejsou dogmata, ale spíš zásady, které je nutné aplikovat v prostředí reálného života. Fialova vláda proto myslela na firmy, kterým škrtla povinnost platit silniční daň. Už ale méně myslela na lidi žijící na venkově, kde je auto nutným pomocníkem na cestu do práce, za nákupy a k lékaři. Jim by pomohla přímá vládní pomoc v podobě zvýšení odpočitatelné položky z daní nebo příplatek k penzi. To by byla opatření, která míří na chudší rodiny, vláda k nim ale zatím nesáhla, aniž by pořádně vysvětlila proč. Babiš s Okamurou to vysvětlí za ni.