Dopisy

Jedenáct let s Respektem

V rámci předvánočního úklidu jsem třídil za léta nashromážděné tiskoviny a dostal se i ke skříni přeplněné Respekty. Časopis odebírám od roku 2011, a teprve nyní jsem si uvědomil, jak za tu dobu české dějiny pokročily. Titulky jako „Bártovo impérium se hroutí“ nebo „Tah Haškem“ se dnes jeví stejně archaicky jako v té době informace o raných devadesátkách, které jsem prožíval jako základní školou povinný mládežník. V roce 2011 ještě žil Václav Havel, jméno Andrej Babiš se teprve pomaličku dostávalo do povědomí národa a Miloš Zeman tu a tam vylezl ze své jezevčí nory na Vysočině.

Bylo to rušné a proměnlivé desetiletí. Pro váš časopis i s nástupem sociálních sítí a dezinformační scény jistě velmi nelehká etapa. Přesto jste tím dokázali proplout, udržet si kvalitu a zvýšit počet odběratelů.

Za to vám upřímně gratuluji a těším se na další roky s Respektem!

Ondřej Herzán

Přišlo to, čeho jsem se obával – moje nejoblíbenější rubrika Respektu o světových intelektuálech je u konce. Je celkem pochopitelné, že takto našlapané články nešlo ve stejné kvalitě táhnout donekonečna. V této chvíli bych tedy rád poděkoval vám všem, kteří jste se na seriálu Světoví intelektuálové podíleli. Takovou pestrost náhledů na současný svět, které jsou inspirativní a zároveň srozumitelně popsané, jsem zatím jinde nenašel. Třeba poslední díl Instituce, instituce, instituce (Respekt 48/2021) – dalo by se argumentovat, že každá instituce (nebo třeba demokracie) vyrůstá z nějakého socioekonomického podhoubí. Že bohatství a systém vládnutí Španělska mohly být triumfálním mixem v jedné éře, ale spíše nedostatkem po nástupu průmyslové revoluce. Přesto považuji náhled autorů za originální a provokující, se kterým lze dále pracovat a částečně nabourává ekonomicko-geografický determinismus (třeba jako moje oblíbená Protestantská etika a duch kapitalismu). Takže – ještě jednou smekám za všech padesát dílů rozšiřujících naše obzory.

Martin Lakomý

Dopisy

Respekt 49/2021

Reaguji na příspěvek čtenáře Ondřeje Herzána, který reaguje na text Petra Třešňáka Zpátky do pravěku (Respekt 44/2021). V něm je uvedeno tvrzení, že některé části lidského těla jsou dnes nadbytečné a jak je zhoubné dlouhodobé sezení v kanceláři… To je velmi zkratkovité a zavádějící vyjádření. Zmínila jsem kostrč – bývá ze zvyku brána jako v lidském těle zbytečná, rudiment ocasu. Je to však část páteře, upínají se na ni posturické svaly… Vychýlení kostrče je příčina bolesti zad mnoha lidí. Dlouhodobé sezení v kanceláři jistě zdraví neprospívá, jejich potíže pak jen umocňuje, léčení spočívá hlavně v „nápravě“ kostrče fyzioterapeutem, respektive protažení svalstva pánevního dna. Navíc vychýlená kostrč bývá příčinou nejen potíží s páteří, ale i bolestivé menstruace, potratů, neplodnosti, inkontinence atd. Když už pominu zbytečné utrpení mnoha lidí, včasným levným léčením syndromu kostrče a pánevního dna (pod tímto názvem je tento komplex potíží zařazen v mezinárodním seznamu nemocí, kód M53.3) by naše zdravotnictví ušetřilo mnoho financí (pokud vím, třeba jen bolesti zad jsou jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti).

RNDr. Zuzana Pipková

Chlapec na koštěti

Respekt 47/2021

Při čtení textu mě zaskočily tyto věty: „Vzpomínat v něm bude hlavně trojice ústředních kouzelnických spolužáků. Vedle Daniela Radcliffa Rupert Grint a Emma Watson, představitelka šprtky Hermiony.“

Identifikace postavy Hermiony coby „šprtky“, zvláště když ostatní dvě postavy nejsou ani jmenovány, mi přijde zbytečná a škodlivá. Ta postava pochopitelně prošla nějakým vývojem, je víc než jen její v prvních ročnících často vystřelená ruka nad hlavu, tak proč ji musíme i po těch dvaceti letech takhle karikovat? Zvlášť když na to autorka pak navazuje tvrzením, že „intelektuálně zaměřené holky měly najednou v Hermioně vzor, v němž se mohly poznat“.

Stále máme kolem sebe mnoho případů, kdy měříme různým metrem, jinak aktivním holkám a jinak aktivním klukům. Takže když už je potřeba napsat „šprtka Hermiona“, napišme vedle toho také „frajírek Harry“ a „ťululum Ron“.

Zuzana Vitinger, šprtka z potterovské generace

Alchymista kamnářem

Respekt 41/2021

Dovolila bych si malé doplnění k textu o Kryštofu Bergnerovi. Věta „Bergner se narodil v Chomutově v roce 1721 (den a měsíc se různí)“ by v článku vůbec nemusela být a datum si lze poměrně snadno ověřit pomocí pár kliknutí myší. V době, kdy máme zdigitalizované prakticky všechny staré matriční knihy, které na našem území vznikly, to není vůbec složité. Nejstarší matriční zápisy z Chomutova pocházejí už z roku 1606. V tomto případě ani není třeba umět číst staré písmo nebo ovládat němčinu, protože příjmení je v zápisu podtrženo. Ale pokud by někoho zajímalo, jak zní celý text a kdy se Kryštof Bergner skutečně narodil, respektive byl pokřtěn, může si ho zkusit rozluštit zde: https://1url.cz/iKjYy. A pro ty ostatní přikládám přepis: 22. (December) hat Jo(h)ann Christoph Bergner und sein Weib Maria Catharina ein Kindt Jo(h)ann Christoff Ferdinand lassen tauffen, levans Jo(h)ann Ferdinand Wagner, testes Tobias Schmieder, Jacob Beker, Maria Magdalena Farnschonin, Maria Seemanin.

Genealogie je jeden z nejzajímavějších koníčků, a pokud už mu propadnete, většinou není cesty zpět.

Lucie Večerníková, doktorandka pomocných věd historických
na FF UK

OPRAVA

V článku Bránit systém (Respekt 50/2021) bylo chybně uvedeno, že za první republiky existovalo Národní shromáždění, které je dnešní obdobou Poslanecké sněmovny ČR. Národní shromáždění bylo označení celého parlamentu, který se (stejně jako dnes) skládal z Poslanecké sněmovny a Senátu.

Za chybu se omluváme.