Ztracená covidová generace tu neroste

Rakouští školáci se od počátku února zase naživo vidí se svými spolužáky a učiteli. Na první stupeň základních škol se vrátily celé třídní kolektivy, na druhém stupni a na středních školách probíhá výuka obden ve směnách. Počty nově nakažených jsou v Rakousku řádově nižší než v Česku, v posledním týdnu pětkrát, přesto tamní zkušenosti nabízejí impulzy i pro zdejší debatu v příštích týdnech.

Máte už jasnější poznatky o tom, jak měsíce zavřených škol a výuky z domova dopadly na rakouské děti?

Existují studie, které dokládají nárůst dětských depresí a psychických problémů. Výsledky studií jsou jednoznačné – dlouhé uzávěry škol jsou na pováženou, mimo jiné se též ztrácí radost z učení a něco, co bych nazval řádem dne.

Jak dlouho jste znovuotevření škol plánovali a co ve zpětném pohledu považujete za rozhodující momenty?

Konkrétně tak od poloviny ledna. Probírali jsme klasické způsoby ochrany, tedy používání roušek a výuku ve směnách, kdy je po dva dny polovina třídy ve škole a druhá půlka dělá doma úkoly a další dva dny se skupiny vymění. Dospěli jsme k závěru, že to nestačí a neobejdeme se bez masového testování. Zkoumali jsme poté využití různých druhů testů, přičemž ty klasické, u nichž se štětička zavádí hluboko do nosu, jsme seznali za nepoužitelné. Kdo by výtěry dělal? Učitelé? Ti hned upozorňovali, že nejsou lékařský personál, a nechtěli za to převzít odpovědnost. Zjistili jsme však, že existují…