Zachraňme plíce Česka!

Je to pár týdnů, co jsem tady psal příběh digitálního hypochondra. A je to tady! Sice na to jdeme v rámci celonárodní akce trochu jako s kanonem na komára, ale je to dobrý začátek. Až se to bude za pár let opakovat, budeme se blížit více k technologiím budoucnosti, které jsem popsal ve svém sloupku takto: Co stojíš? Hraj! Ale, nevšímej si mě… Právě mi na displeji bliknulo, že mám v levé plíci jedenáct rakovinných buněk. Tak čekám, co se stane… Měl jsem si pořídit ten upgrade. Takhle jsem odkázaný akorát na vlastní imunitní systém a nevím, jestli ho mám úplně v kondici. Šéf mi kouření zakázal, jinak by mě už dávno vyrazili. Ale nemám tak rychlé reakce systému, jako kdybych nikdy nekouřil. Ach jo, tohle mě fakt ničí. Tak sakra, imunito, začni už je likvidovat, přece! Pořídit si jen polovinu řešení mi byl čert fakt dlužen. Místo hypotéky na byt jsem si měl vzít hypotéku na zdravotního strážce. Měl bych klid.

Zachránit české plíce má smysl. Mám dojem, že při výčtu typů rakoviny se nikdy nevyhneme konstatování, že právě ta konkrétní patří k nejčastější v naší populaci. A platí to bohužel i v případě rakoviny plic. Bez většího rozdílu mezi ženami a muži je to kolem sedmi tisíc případů ročně. Co je ještě horší, že se na většinu nádorů přijde až v pokročilém stadiu. Znamená to, že pětileté přežití je reálné pouze pro deset procent diagnostikovaných.

Pokud se však nádorové onemocnění zachytí včas, prognóza se rapidně lepší. Ruku v ruce s minimální prevencí a dosud…