Kongres zahájil minulý týden slyšení ve věci bezpečnostních selhání, jež vedla 6. ledna ke vpádu ozbrojené lůzy do prostor Kapitolu. Šetření je namístě a bude užitečné, zároveň se ale obávám, že v podobných případech je vždy výsledkem pouze další posílení bezpečnostních opatření a vztyčení dalších zátarasů. Americká vláda pak vždy ještě o něco více působí jako ozbrojené středisko říše odtržené od vlastních občanů.
Pamatuji si, jak jsem v osmdesátých letech ve Washingtonu krátce bydlel. Tehdy bylo možné do budov Kongresu snadno vstoupit a procházet se velkolepými sály mezi mohutnými sochami, občas dokonce narazit na nějakého senátora. I Bílý dům byl relativně přístupný, což byl ostatně původní záměr.
To dnes již neplatí. Po bombovém útoku v Oklahoma City v roce 1995, po střelbě na Kapitolu v roce 1998 a po útocích 11. září 2001 se mohou návštěvníci Kapitolu pohybovat pouze po ostře střežené trase, jež začíná v rozlehlém suterénním „návštěvním centru“, kde jsou nuceni zhlédnout film. (Nemohou se na film podívat doma?) Kolem Bílého domu se mezitím objevily ošklivé zátarasy a části Pennsylvania Avenue jsou neprůjezdné. Po protestech hnutí Black Lives Matter vloni v létě zátarasů přibylo. Události letošního 6. ledna všechno ještě zhorší.
Ani Francouzi!
Chápu nutnost bezpečnostních opatření, bezpečí ale musí být v demokratické společnosti v rovnováze s otevřeností a dostupností. Architekt Pierre L’Enfant navrhl široké bulváry ve Washingtonu tak, aby měli lidé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
