Našeptávat mocným

Čína dohání západní hospodářský a mocenský náskok rychleji, než si před čtyřiceti lety kdokoli uměl představit. A tento trend doprovází pozoruhodná asymetrie: čínské elity, minimálně ty akademické, toho o Západě vědí násobně více než západní elity o Číně.

Otevírání se světu, které začalo odklonem od maoismu, se neprojevilo jen továrnami, jež vyrábějí tenisky, džíny a elektroniku pro spotřebitele v bohatých zemích. „Říše středu“ se po dekádách izolace na zbytek světa postupně napojila i v oblasti vědění. Miliony mladých Číňanů vystudovaly západní univerzity, akademici navázali vzájemnou spolupráci a v rámci překladatelských projektů byl do čínštiny převeden nespočet děl západních vědců, historiků a myslitelů.

Dění v Číně je však pro Západ stále skryto za závojem složitého jazyka i odlišné kultury. Významným faktorem je samozřejmě působení komunistické politické propagandy a cenzury, viditelné i v anglicky psaných státních médiích typu novin Global Times. Její projevy mohou snadno svést k závěru, že Čína je totalitním monolitem srovnatelným se Sovětským svazem, kde není třeba příliš zkoumat nuance a k zajímavým veřejným debatám ani nemůže docházet.

Podle sinologa Davida Ownbyho z univerzity v kanadském Montrealu to je však mýlka. Zvláště v letech 2000–2015 probíhala – a v okleštěné podobě stále probíhá – jedna z nejživějších intelektuálních debat o směřování Číny za poslední století. „Vůbec netušíme, o čem mluví a co si myslí momentálně druhá největší mocnost světa.…