Dopisy

Vážený pane šéfredaktore,
vlastně všichni redaktoři Respektu. Letos mi bude 82 let, a tak už nejsem schopen delšího čtení, zrak se brzy unaví. Přesto mi to nedalo a po „vánočním poselství“ prezidenta Zemana, kdy jmenovitě pozurážel několik novinářů včetně šéfredaktora Respektu, jsem si na tři měsíce objednal předplatné. Nevadí, že za ten týden nestihnu přečíst všechno, umím vybírat, a to i na internetu.

K onomu „vánočnímu poselství bez poselství“… Neměl jsem to poslouchat. Něco tak nedůstojného nepronesli ani prezidenti Novotný, Husák, natož Svoboda. Věděli o svých odpůrcích, dokonce tušili, kdo jimi přímo pohrdá. Ale nazývali je vždy jaksi skupinově, třeba oportunisty. Pokud vím, neřekli o nikom jmenovitě, že zasluhuje nejhlubší opovržení. A to Zeman s náležitou nenávistí udělal.

Vážím si každého, kdo píše pravdivě a přesvědčivě kriticky ke každé oblasti důležité pro budoucnost našich dětí a vnoučat. Už teď je jisté, že nebudou mít bezstarostný život. Umím si představit, že už i váš život vůbec není bezstarostný, nebo dokonce bezpečný.

Přeji vám statečnost, vytrvalost a hlavně pevné zdraví při vaší záslužné práci.

Váš přítel Mgr. Vladimír Roškot

EDITORIAL

Respekt 4/2021

Pane šéfredaktore,

ten úvodník v Respektu č. 4 se vám opravdu povedl. Žluč z něj jen kape. Pan prezident vás opět hodlá převézt! A já mu tleskám. Vy a celá vypečená opozice jste pěkní darebáci, jen vás pohladit sukovicí, aby se vám rozbřesklo. Nebýt komunistů, tak není schválen nouzový stav a my důchodci chcípáme na cestách. Kteří šílenci by takovou zlotřilou chásku volili? Jen tak dál a zbudou vám jen oči pro pláč. Doufám, že až oprávněně prohrajete další demokratické volby, vypráší vám obyčejní lidé těmi sukovicemi řádně kožichy.

Ing. Josef Plášil, MBA, Bohumín

DOPISY

Respekt 3/2021

Velmi mě pobavila reakce Jiřího Borovičky na glosu Xaverův styl (Respekt č. 2), která se týkala kritiky Xavera Veselého v souvislosti se „specifickými výrazy“ redaktorky Českého rozhlasu Veroniky Sedláčkové.

Zajímalo by mě, zda se pan Borovička zamýšlí i nad češtinou našeho slovenského premiéra Andreje Babiše, který se chlubí, jak perfektně umí anglicky, pohrdá těmi, kdo anglicky neumějí, a přitom sám se za několik desítek let nenaučil správně česky.

Děkuji vám za čtení, které je pro mě vždy inspirativní.

Romana Očadlíková, Brno

Příliš mocný Twitter

My jsme vás varovali

Respekt 3/2021

Oba texty – ač jiným způsobem – v návaznosti na zablokování či pozastavení účtů Donalda Trumpa na sociálních sítích vyvolávají diskusi o těchto krocích a postavení provozovatelů sociálních sítí.

Text Jiřího Soboty Příliš mocný Twitter nechává spíše zaznít hlas kritizující postup provozovatelů. Pouští se dokonce do spekulace, která rozhodnutí provozovatelů s ohledem na jeho načasování zdůvodňuje snahou provozovatelů získat si na svou stranu nově zvoleného (a nyní již inaugurovaného) prezidenta ve věci zvažovaného zavedení odpovědnosti provozovatelů za obsah sociální sítě. To může odpovídat realitě. Stejnou měrou lze ale načasování rozhodnutí zdůvodnit jednoduše tak, že je zásadní rozdíl mezi zablokováním účtu stávajícího prezidenta USA před a po oficiální certifikaci jeho soupeře jako vítěze prezidentských voleb.

Názory prezentované v článku Jiřího Soboty je ale potřeba dát do souvislosti s druhým jmenovaným textem z The Atlantic, v němž autor Timothy McLaughlin popisuje násilí v Indii, Barmě a na Srí Lance, k němuž docházelo a dochází zejména v důsledku manipulace lidí prostřednictvím Facebooku. Respekt zde dává oba texty do kontextu skvělým způsobem, kdy jsou oba články vysázeny tak, že společně sdílejí některé strany. Oba pohledy na věc tak zaznívají rovnocenným způsobem a nechávají na čtenáři, aby si k těmto předkládaným otázkám, které jsou zcela zásadní a rozhodně velmi složité, udělal vlastní závěr.

Odpověď na otázku, jestli Twitter a další sociální sítě mohly nebo měly zablokovat účet Donaldu Trumpovi, se může zdát jako jednoduchá – smluvní podmínky použití těchto služeb. Pokud některý uživatel prostřednictvím svých příspěvků vyzývá nebo podněcuje k násilí či ho schvaluje, pak provozovatel sociální sítě v pozici definiční autority, může, a podle mého názoru má, do obsahu zasahovat a jako ultima ratio účet zrušit nebo pozastavit. Pokud by platil opačný názor odvolávající se na svobodu slova či šíření informací, pak by stejně tak dobře mohlo platit, že každý zájemce se může úspěšně dovolat zveřejnění svého textu například v týdeníku Respekt. Navíc je nutné vzít v úvahu, jak správně konstatuje text Jiřího Soboty, že právo na svobodu slova je konstituováno primárně za účelem ochrany proti zásahům ze strany státu.

Na druhou stranu rozumím, že je nutná diskuse o vlivu sociálních sítí, respektive jejich provozovatelů na naše životy. Měla být ale vedena ve větší míře již v minulosti. Například před čtyřmi lety, kdy vytěžování velkých dat a lži a polopravdy naprosto svobodně šířené prostřednictvím příspěvků a personalizovaných reklam na sociálních sítích přivedly do Bílého domu Donalda Trumpa. A ne teprve nyní, kdy po jeho čtyřletém volebním období zůstaly (nejen) Spojené státy zcela rozvráceny.

Adam Jareš 

„Ve vydání Respektu ze dne 24. 8. 2009 jsme uveřejnili článek Hreha v čele ČTK. Tvrzení v tomto článku o tom, že Ing. Radim Hreha v pozici generálního ředitele Slovenské televize tuto uvrhl do 300milionového dluhu, není pravdivé, stejně tak není pravdivé tvrzení o tom, že byl spojený s Mečiarovým HZDS.“