Remízu beru

Ta partie mě mrzela dlouho. Času na hodinách zbývalo málo, pozice na šachovnici nebyla právě přehledná, a tak jsem vsadil na jistotu a dotlačil hru k remíze. Vyskytla se příležitost donekonečna dávat šach a já po ní ustrašeně sáhl. S vidinou, že si zahrajeme znovu a napodruhé už papírově slabšího soupeře smetu.

Omyl – reparát jsem zkazil a co víc, přihlížející znalci mi záhy objasnili, jak snadno jsem mohl vyhrát už první zremizovanou partii. Místo postupu do finále na mě v přátelském velikonočním turnaji zbylo jen třetí místo a bronzově pomalovaná kraslice.

Nerozhodný výsledek není v šachu ničím neobvyklým a lze se k němu dopracovat různě. Třeba tak, že žádné ze stran nezbude dost figurek, aby šlo soupeře zahnat do matového zajetí. Anebo chybou zvanou pat, kdy protivníkův král není napaden, ale ani nemá pro svůj další pohyb žádná volná pole.

Tradičně remízový je i právě probíhající duel o titul mistra světa. V Dubaji o něj tři týdny soupeří 31letý Nor Magnus Carlsen, který drží titul od roku 2013, a stejně starý Rus Jan Něpomňaščij, vzešlý z předfinálového turnaje vyzyvatelů.

Na programu je čtrnáct partií. V době naší uzávěrky jich bylo odehráno pět, samé remízy, což ale není žádné překvapení. Špičkový šach je tak vyrovnaný a precizní, že senzací by spíš bylo, kdyby někdo tak brzy vyhrál. Soupeři se drží navzájem v kleštích, až hra dospěje do vyrovnané koncovky, kde nikdo nechce uhnout, protože každý úhyb by znamenal nevratné oslabení. A tak se po chvíli…