Neviditelný efekt Bruselu

Proč na Evropě už nezáleží“,  „Nadcházející eroze Evropské unie“, „Evropa dláždí cestu svému úpadku“. Tak zní jen několik titulků z nejprestižnějších západních novin či magazínů, které vyšly v poslední době. Ať již autoři situaci vítají či nad ní teskní, na diagnóze se shodnou. Evropa, potažmo Evropská unie je upadající mocnost, která má nejlepší dny za sebou a v nadcházejících dekádách bude hrát čím dál menší roli. Při pohledu na témata, která se v souvislosti s Unií v posledních deseti letech řeší, není těžké rozpoznat, na co titulky reagují. Ve srovnání s Asií čím dál tím víc klesá podíl Evropy na světové ekonomice, Unie nedisponuje společnou vojenskou silou, traumatizovala ji krize eurozóny a migrační vlna, načež brexit podemlel důvěru v životaschopnost celého projektu.

Ale v tuto chvíli na scénu nastupuje Anu Bradford. Výše popsané problémy nepopírá, zároveň podle ní přehlížejí důležitou část příběhu. „EU zůstává supervelmocí, která proměňuje svět k obrazu svému. A na tom nemění nic žádná z krizí, které prožívá,“ tvrdí finsko-americká akademička. Co je tedy zdrojem vlivu EU, který z ní dělá supervelmoc? Jakkoli může v českém prostředí znít odpověď Bradford až absurdně, evropskou zbraní jsou podle ní unijní regulace. „EU vytváří regulace, které ovlivňují, jak funguje byznys a jaké produkty se vyrábějí, a to nejenom v rámci Unie, ale všude po světě. Určuje, jaké potraviny lidé jedí, jaký vzduch dýchají a co si kupují,“ píše ve své knize The Brussels Effect …