Ta hrůza, že nás to sklátí

V dvoupokojovém bytě s kuchyňkou vybudovanou v předsíni na pražském Žižkově je na lince nachystaná hromádka mouky a vedle nastrouhaná jablka. To si zrovna obyvatelka nájemního bytu, jednašedesátiletá Oldřiška Rymešová, chystá oběd na zítra a další dny: od dcery z venkova dostala kromě brambor i vajíčka a jablka a dělá si teď jablkový koláč. Kromě toho už si tento měsíc musela od dětí půjčit i peníze.

Invalidní důchodkyně se do finanční nouze dostala už před tím, než zkrachoval její dodavatel plynu i elektřiny, Bohemia Energy, a představa, co ji teď se zvýšenými zálohami v režimu dodavatele poslední instance a pak i s novou smlouvou, kterou chce uzavřít, čeká, jí nahání hrůzu. „Ještě nevím, kolik budu platit. Zjistila jsem z televize, že můj dodavatel skončil, pak mi přišel e-mail a pak mi přišel dopis od PRE, že mám být klidná, že mě přejímají na tu dodávku poslední instance. Ale rozpis záloh u toho nebyl, takže nevím, kolik to vlastně dělá,“ říká paní Rymešová. Pohled na web dodavatele poslední instance (DPI) a ceny v nouzovém režimu jí dá základ k odhadu, že jen za mezidobí po krachu Bohemia Energy do uzavření nové smlouvy se jí nejspíš zvedne platba za energie – tedy za kus října a listopadu – dvoj- až trojnásobně.

Zkoušela se hned po zprávě o konci dodavatele dovolat do Bohemia Energy, ale tam už to nikdo nebral, a pak hned k jiným dodavatelům – vypočítává všechny, kteří existují –, ale prý byly všude přetížené linky. Zkoušela to i snacha, jejíž dodavatel elektřiny taky zkrachoval a ona chtěla objednat sebe i tchyni k PRE, ale dozvěděla se, že objednat se teď nejde a ať vyčkávají.

Oldřiška Rymešová před sebe skládá všechny dopisy, které jí zatím přišly: že je v režimu DPI a pak nějaké nabídky na smlouvy, třeba od Pražské plynárenské, jež jí nabízí trvalou dodávku plynu i elektřiny: změť tabulek s různými údaji na dvou stránkách s čísly bleší velikosti ji však uvrhla do zmatku: neví, který řádek a sloupek z vyjmenovaných možností se týká právě jí, a vypočítat si budoucí ceny energií v řádné smlouvě nedokáže. „Ale asi to nějak odsouhlasím, ať to mám hotovo, a co bude dál, to nevím,“ říká, „protože já na to stejně nemám.“

Oldřiška Rymešová je v invalidním důchodu, vypočítaném na 8800 korun, a trable, jež nasbírala během života – pomáhala z dluhů synovi a sama se kdysi zadlužila –, vyústily v proces oddlužení, který jí z příjmů odsává každý měsíc šest tisíc korun. Poslední tři měsíce je ztěžka se pohybující paní v pracovní neschopnosti, čeká na operaci kyčle, a tak se její běžná výplata recepční v IT firmě ze 17 tisíc korun smrskla na nemocenskou ve výši deset tisíc. Celkem jí tedy po odečtení splátky k oddlužení momentálně zbude něco přes 12 tisíc korun a pohled na její výdaje ukazuje, že její rozpočet je každý měsíc v záporných číslech: 9500 nájem, přes tři tisíce energie – ještě z dob před krachem Bohemia Energy –, 180 korun za televizi a rozhlas a kolem tisícovky za internet, televizní programy a platbu za mobilní volání dá dohromady výsledek minus 980 korun na měsíc života. Na jídlo už nezbývá. O pomoc státu žádat nemůže, jak se dozvěděla, protože se do příjmů domácnosti započítávají i peníze její čtyřiaosmdesátileté maminky – ta je už tři měsíce v ústavu sociální péče na odlehčovacím pobytu, protože Oldřiška Rymešová už se kvůli nemocným kyčlím nedokázala o nepohyblivou maminku vyžadující nepřetržitou péči starat. A celý matčin důchod a příspěvek na péči – dohromady to dělá asi 25 tisíc korun – padne každý měsíc na platby ústavu, který se o ni stará.

Sociální pracovnice paní Rymešové poradila, že je třeba maminku přihlásit do ústavu k trvalému pobytu, aby její formálně započtený příjem nebral její dceři možnost získat sociální dávky. Jenže matku ta změna svou definitivou děsí a s přepisem bydliště nesouhlasí. „Takže mně nezbývá než se přestěhovat,“ říká Oldřiška Rymešová. „Tenhle byt musím pustit, najdu si nějaký malý u dcery v Soběslavi, tam jsou nájmy mnohem nižší, Tesco tam taky mají a vezmou mě, už jsem se na to ptala, takže si budu moci k důchodu přivydělávat na brigádách,“ plánuje invalidní důchodkyně, která má před sebou ještě přes dva roky v programu oddlužování a příští rok se chystá do starobního důchodu. „A chci to i kvůli těm energiím, které nevím, kolik budou, ale určitě hodně, udělat ještě do konce roku.“