Milion opomenutých
Co prožívají a co si myslí Češi, kteří nemají v nové sněmovně své zastoupení
Petr Doubravský se před volbami velmi dlouho rozhodoval, komu dá svůj hlas. Při zvažování různých alternativ ho nesvazoval pocit osudového rozhodnutí, jejž viděl u řady svých vrstevníků, kteří šli podobně jako on k volbám poprvé. Rozhodování tomuto vysokoškolskému studentovi a členovi české pobočky celosvětového mládežnického hnutí Fridays for Future nijak zvlášť neusnadnil fakt, že během kampaně nahlédl do politického zákulisí, když s kolegy a kolegyněmi objížděl veřejné akce jednotlivých stran a předával jim na nich vysvědčení za jejich postoje ke klimatické krizi.
Do jeho finálního výběru se dostaly dvě strany – koalice Pirátů a Starostů a Zelení. Petr volil ve Středočeském kraji, kde ho tamní jednička koaliční kandidátky a předseda STAN Vít Rakušan jednak zklamal několika „klimaskeptickými“ výroky a malý počet pirátských kandidátek na listině mu komplikoval plán kroužkovat ženy. Nakonec tedy podpořil Zelené, i když počítal s tím, že se do Poslanecké sněmovny nedostanou.
„Volil jsem je s tímhle vědomím, ale přál jsem si, aby alespoň dosáhli na státní příspěvek. To se nepodařilo,“ říká. „Ale nakonec jsem zkrátka nechtěl volit menší zlo, chtěl jsem dát hlas ekologické a sociální formaci.“ Doubravský se nyní obává hlavně toho, co se v nové sněmovně stane právě s tématem, které považuje za klíčové. Petr patří ke skupině voličů, kteří podpořili strany, jež se nepřehouply přes pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny. S takovým výsledkem končí volby pro část voličů vždy, ještě nikdy však tato skupina nebyla tak početná jako letos.
Každopádně frustrovaní
Zatímco v roce 2006 nebo při minulém hlasování v roce 2017 bylo „ztracených“ hlasů mírně přes 300 tisíc, v roce 2002 kolem půl milionu a koncem devadesátých let a v roce 2010 přes 600 tisíc, letos poprvé čísla přesáhla hranici jednoho milionu. Reálně může být takových voličů ještě mnohem víc. Jak upozorňuje šéf agentury STEM Martin Buchtík, opomenuti se mohou do značné míry cítit také voliči Pirátů, které v kroužkovací smršti přeskákali Starostové a jimž volby vynesly pouhé čtyři mandáty ve sněmovně (v porovnání s 33 poslanci STAN). Nebo příznivci ANO. Část voličů ANO de facto volí osobu Andreje Babiše, takže kdyby odešel z politiky, tak by si rovněž mohli připadat nezastoupení,“ říká Buchtík.
Vedle zvýšené volební účasti, která byla s 65 procenty nejvyšší od voleb v roce 1998, hrál roli zejména fakt, že přímo před branami dolní komory parlamentu letos zůstalo stát více stran, přičemž Přísaze Roberta Šlachty s 4,68 procenta hlasů a sociálním demokratům s 4,65 procenta parlamentní angažmá uniklo jen velmi těsně. Šlachta jednoduchou antikorupční rétorikou přilákal mix voličů, kteří se rekrutovali zejména z bývalých příznivců hnutí ANO a voličů, jež k němu svedla jejich touha po nových tvářích v politice. „Nevidím žádnou větší stranu, ke které bych neměla vážnější výhrady. Takže jsem volila Přísahu, protože by se mi líbilo, kdyby tam byl někdo nový a komu věřím, že si tam nejde prospěchářsky nahrabat,“ říká brněnská překladatelka Martina Bellovičová. „I když jsem moc nepočítala, že se tam dostanou, teď je mi to líto. Bylo to o chlup.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu