Koho mám volit?

Volební místnosti se otevírají už na konci tohoto týdne a poslední dny před tímto okamžikem jsou vždy plné zvláštní dynamiky. Češi opět rozhodují o tom, kdo se stane premiérem a bude určovat směr země na následující roky. A sociologická čísla o době těsně před parlamentními volbami mluví už roky jasně: měsíc před volbami až třicet procent voličů neví, koho bude volit, nerozhodnutých pak postupně ubývá, ale spousta lidí se rozhoduje až v den voleb.

Právě v posledním předvolebním týdnu probíhají zásadní voličské pohyby a jsou to právě nerozhodnutí voliči, kdo může na poslední chvíli změnit vše, co doposud z průzkumů víme. Pokud by například k volbám dorazili všichni lidé, kteří zvažují podporu jedné z opozičních koalic, mohla by se jedna z nich přehoupnout přes třicet procent a volby klidně vyhrát. O konečném výsledku také rozhodne, kolik menších stran se nakonec dostane do sněmovny. V nárocích, které tato otevřená cesta může na každého z nás klást, lze zároveň objevit dilemata, jež svým významem daleko překračující moment vhození volebního lístku do urny.

Na poslední chvíli

Jednatřicetiletý historik Miloš Bělohlávek prý přesně ví, co je pro něj coby voliče důležité. Že by ale také tušil, koho přesně bude letos 8. nebo 9. října volit, to se říct nedá. V minulých sněmovních volbách volil Piráty, protože mu imponoval jejich důraz na sociální politiku, dnes se však bojí jejich případné povolební spolupráce s druhou, konzervativnější a pravicovější koalicí Spolu složenou z ODS, lidovců a TOP 09.

„Pravicové škrty tvrdě dopadnou na nižší třídy, lidé se budou cítit opuštění a budou náchylnější k radikálnějším řešením,“ vysvětluje své obavy Bělohlávek. „Celý život se považuji za levicového voliče a v normálním světě bych se definoval jako sociální demokrat,“ dodává historik. Tuzemská sociální demokracie ho odrazuje kvůli spolupráci s Andrejem Babišem a kvůli podléhání tlaku ze strany současného prezidenta.

Svoji situaci vidí jako téměř bezvýchodnou: současnou vládu vnímá jako morálně špatnou, protože podle něj ohrožuje základní demokratické principy, zároveň ale nemůže nechat stranou fakt, že je pro něj důležitá sociální politika. „Buď budu hlasovat pro pravicovou vládu, se kterou nesouhlasím politicky, nebo pro ČSSD, se kterou nesouhlasím morálně. Nemohu říct, co je pro mě méně špatné,“ popisuje Bělohlávek s tím, že jako záložní variantu zvažuje podporu Zelených, jeho okolí mu však takové rozhodnutí rozmlouvá jako vyhozený hlas.

Podle sociologů není tato popsaná neschopnost vybrat si na politické scéně svého favorita ani takto brzy před volbami vůbec ojedinělá. Miloš Bělohlávek patří do skupiny nerozhodnutých voličů, na které politici ve finiši volebních kampaní cílí a v Česku jich je zhruba třetina. Pro volby, kde se hraje o křehkou většinu ve sněmovně, to je nezanedbatelné množství.

V nadcházejících volbách zároveň nesledujeme nijak výjimečnou situaci: velký počet nerozhodnutých je v Česku podle odborníků víceméně tradice. „Ještě v polovině září, tedy měsíc před volbami, vědělo, koho volit, pouze necelých 50 procent voličů. Třicet procent bylo nerozhodnutých a 20 procent vědělo, že k volbám nejspíš vůbec nepůjdou,“ vysvětluje ředitel sociologické agentury STEM Martin Buchtík. „S tím, jak se doba do voleb krátí, se počet nerozhodnutých logicky snižuje, ale nevíme úplně o kolik. Několik procent lidí se pak rozhodne až v den voleb,“ říká. Ona třetina voličů, kteří se rozhodují až v posledních týdnech či dnech, navíc váhá nejenom o svém favoritovi, jistá ale není ani jejich volební účast. Ve hře je tak mnoho neznámých.

Jeden způsob, jak tuto klíčovou třetinu českého voličstva charakterizovat, je podívat se na to, odkud přicházejí a koho volili v minulých volbách. „Vidíme tam hodně lidí, kteří minule hlasovali pro Piráty nebo Starosty, často tam jsou i někdejší voliči ČSSD. Naopak mezi nerozhodnutými nenajdeme moc těch, kteří podporovali ANO,“ vysvětluje Buchtík.