Žádné experimenty

Tisícovka delegátů na historicky prvním digitálně konaném sjezdu nejsilnější německé politické strany před sebou měla jasné alternativy. Obrátit stranu doprava, směrem k většímu konzervatismu, zvolit modernizátora a s ním ambiciózní ekologickou agendu, nebo vsadit na pokračování politiky Angely Merkel. Vybrali si třetí z nabízených možností.

Nový předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) Armin Laschet byl kandidátem kontinuity merkelovské politiky, která posunula stranu z politické pravice do středu. S kancléřkou jej spojuje i pragmatismus, malá ochota riskovat, schopnost mluvit a domluvit kompromis v podstatě s každým, sympatická obyčejnost. Politický „řemeslník“ Laschet na první dojem nepůsobí jako lídr, kterého Evropa potřebuje do náročných časů. Ale i to jej spojuje s odcházející kancléřkou: patří mezi politiky, kteří bývají  zprvu podceňováni, ale nakonec své rétoricky vytříbenější, charismatičtější soupeře porazí.

Pozoruhodné ovšem je, že pokud se Laschet opravdu stane kandidátem strany na kancléře v zářijových volbách – unie CDU/CSU bude vybírat mezi ním a bavorským lídrem Markusem Söderem –, tak se utká s rivaly podobného střihu. Také lídr sociální demokracie Olaf Scholz a předsedkyně Zelených Annalena Baerbock se vyznačují pragmatismem, věcností, konsenzuálním stylem, nevýrazným charismatem. Merkelovský styl se tak přenese do další politické generace. Komentátor listu Die Zeit Bernd Ulrich považuje tuto metodu politiky za překonanou. Podle něj pouze reaguje…