Stát je my

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Myslím, že tím zvířetem je člověk. Neměli bychom zapomínat na to, že jsme součást přírody, součást stromu života. A politikaření je například vlastní skoro všem savcům žijícím ve skupinách, ani v tom nejsme výjimeční.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Jako mladý kluk jsem dělal brigádu v rámci série kulturně-politických setkání na Pražském hradě s názvem Forum 2000. Jak jistě mnozí vědí, tato akce byla každoročně pořádána pod patronací Václava Havla. Staral jsem se tam o tlumočnickou techniku, čili mojí povinností bylo sedět a poslouchat. Sjížděli se tam intelektuálové z celého světa a mě to určitě hodně ovlivnilo.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Vidím svého otce, jak sedí v obýváku před televizí a nadává, je polovina osmdesátých let. Matka mi říká, abych hlavně nic takového neříkal ve škole, že bychom z toho všichni mohli mít problémy.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Nejsem v podstatě schopen dočíst či doposlouchat rozlučkové dopisy rodině od Milady Horákové z roku 1950. Čím déle procházím vlastním životem, tím mi přijdou smutnější, a slzy mi asi v tu chvíli pomáhají vyvážit tíživost celé situace.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Mám velký problém…