Romantismus v nás

Božena Němcová je stále s námi. A to nejen skrze aktuální televizní seriál nebo školní četbu jejích děl, která je pořád – přes lamentaci odborníků – vyžadována po čtenářích výrazně mladších, než pro které je spisovatelka psala. Je s námi prostřednictvím mýtu, který její dramatický a v mnoha ohledech tragický život vypálil do moderního národního podvědomí jako romantický vzor „plnokrevného“ umělce. A také proto, že právě s ní a díky ní vstoupil do důležité fáze dlouhý proces, jemuž říkáme národní obrození a který byl – přes umrtvující emoci přežívající asi v každém, kdo absolvoval školní docházku – barvitou a komplikovanou cestou Čechů a Slováků k národnímu sebeurčení. Právě se sběratelkou a popularizátorkou lidových pohádek a pověstí a autorkou, jež na piedestal moudrosti staví nikoli klasicky vzdělaného muže, ale „ženu z lidu“, se idea původně vzniklá v úzkém okruhu intelektuálů, kteří ji navíc na počátku paradoxně formulovali německy, šíří masově mezi lidi, vstupuje do obecného povědomí a „srdcí“.

A přestože literární historici a vědci upozorňují na to, že žánrově je Němcová díky své celoživotní ambici objevovat nové formy psaní i témata rozkročená mezi více literárních směrů, z hlediska národních dějin se počítá mezi romantiky, kteří k rozumovým důvodům pro národní emancipaci dodali klíčovou emocionální přísadu. „Němcová je romantička v tom smyslu, že spadá do ducha doby, kdy se vymýšlejí moderní národy,“ říká právník a sociolog z univerzity v britském Cardiffu Jiří…