Houellebecqův rozum a vztek

V prvním letošním čísle tohoto časopisu byl v rubrice Světoví intelektuálové představen francouzský spisovatel Michel Houellebecq. Mezi zmíněnými knihami, které vyšly i česky, scházela v profilu ta zatím poslední, publikovaná ke konci loňského roku: svazek Eseje. Sestavil jej a přeložil Alan Beguivin, soustavný tlumočník Houellebecqových textů.

Soubor Eseje dokresluje zdejší povědomí o tvůrci, který je vnímán coby silně sarkastický, pro někoho nihilistický romanopisecký analytik západní společnosti, v níž mezilidské vztahy jsou čím dál víc ekonomizovány, ale současně jsou veřejné projevy svazovány bující politickou korektností. Západoevropská povadlost neobstojí v konfrontaci s drzostí a energií zcela nekorektních sil, islámu především. To vše je přítomno i v Esejích, ale současně zastoupené texty, vzniklé v devadesátých a nultých letech, nasvěcují Houellebecqa i jinak.

Některé příspěvky se dotýkají autorovy básnické tvorby, u nás v podstatě neznámé. Houellebecq knižně debutoval (1988) jako básník, bibliografie jeho poezie je početnější než prozaická. Poukazuje na spřízněnost poezie a filozofie, formuluje určité „pokyny“ pro psaní poezie, či přesněji pro zaujímání básnického postoje ke světu. Obzvláště vštěpný je text Jacques Prévert je vůl, „vítající“ zařazení tvorby tohoto autora do Plejády, prestižní edice francouzských klasiků: jeho dílo „působí jako rozvinutí jednoho obrovského klišé“. Ostrost a lapidárnost spojují soubory aforismů,…