Z čistého nebe

Dvacet let je dostatečně dlouhá doba na to, aby si člověk vytvořil odstup a nadhled. A skutečně, když se v záběrech nového britsko-amerického dokumentu 9/11: Inside the Prezident’s War Room (11. září: V prezidentově válečném štábu) objeví tváře amerického exprezidenta George W. Bushe, jeho viceprezidenta Dicka Cheneyho nebo třeba bývalé ministryně zahraničí Condoleezzy Rice, nemůže být o plynutí času pochyb. Nejde přitom jenom o to, že aktéři dramatu od září 2001 fyzicky neomládli, ale také jejich výpovědi o minutách a hodinách, jež po útocích bezprostředně následovaly, zní klidně, reflexivně, občas jimi probleskne náznak sebeironie či se mihne pokus o seniorní moudrost. Tedy samozřejmě nikoli za všech okolností a při každé vzpomínce. Pokud chcete vidět démonizovaného politického stratéga Karla Rovea s knedlíkem v krku a slzami v očích, určitě si dokument popisující vlastními slovy aktérů dění v prezidentském zákulisí nenechte uniknout.

Plynutí času ale udeří diváka do očí ještě jinak. Scény chaosu v nejvyšších vládních patrech největší světové mocnosti jsou překvapující také tím, do jaké míry zachycují svět, který je dnes již vlastně nepředstavitelný. Koho by například napadlo, že by prezident jaderné velmoci mohl veškerou komunikaci vést přes pevné telefonní linky nainstalované předem na každém místě, na němž se podle svého programu zastaví? Když se prezident během návštěvy základní školy na Floridě dozví, že v New Yorku narazilo do mrakodrapu v pořadí již…