Sedím zavřený v titěrném hotelovém pokoji v centru Tokia, kde si odbývám povinnou dvoutýdenní karanténu po příletu na letní olympijské hry, o rok posunuté oproti původnímu loňskému termínu. V hlavním městě Japonska a okolí platí nouzový stav a premiér Jošihide Suga právě z televizní obrazovky promlouvá k národu a apeluje na zodpovědnost a dodržování proticovidových opatření. Se startem olympiády totiž počty nových případů koronaviru začaly nejen v Tokiu, ale v celé zemi trhat rekordy.
Když Japonci tuší riziko, obyčejně odstraní – typicky puntičkářsky a velmi důsledně – veškeré jeho příčiny. Proto třeba v Tokiu na ulicích nenajdete téměř žádný odpadkový koš; ty byly odklizeny v roce 1995 po teroristických útocích v tokijském metru, protože představují potenciální skrýš pro zbraně teroristů, jak nám objasňují místní, když se marně snažíme najít místo, kam na ulici vyhodit odpadek.
Také v olympiádě tradičně opatrná japonská veřejnost spatřovala obrovskou řadu rizik. Podle průzkumů si přálo přes 80 procent Japonců olympiádu zcela zrušit nebo aspoň odsunout o další rok. „Ještě před třemi měsíci jsme byli všichni tady přesvědčeni, že se olympiáda neuspořádá,“ glosuje situaci Michael Penn, americký novinář, který už přes 20 let žije v Japonsku a řídí zde nezávislou tiskovou agenturu SNA Japan, referující o událostech v zemi vycházejícího slunce.
Vláda v čele s premiérem Sugou nakonec i přes sílící covidovou hrozbu a odpor veřejnosti, což se projevilo například minimem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
