Horní, Dolní, Nízká, Vysoká, Kamenná, Slovanská, Chocholatá, Dubská, Ovesná, Třešňová, Husí, Jestřábí, Panská, Šárovcova, Francova, Dobrovítova, Písková, Petrova, Roubíčkova, Vidlákova… Jen jejich seznam by vydal na několik jazykových koutků. Řeč je o Lhotách.
Lhoty a Lhotky – ať už samostatně, nebo ve spojení s nějakým přívlastkem – jsou vůbec nejčastějšími názvy obcí v Čechách a na Moravě. Na mapě Česka jich dnes najdeme celkem 349. Odkud se ale vzal jejich název a proč jich je tolik?
Odpověď je třeba hledat v dávném středověku, na začátku 13. století. Za vlády Přemysla Otakara I. docházelo v rámci kolonizace území k osidlování méně atraktivních a také méně úrodných lokalit novými osadníky převážně z řad domácího obyvatelstva. Lhoty pak zakládali drobní feudálové v průběhu 13. a 14. století, mnohdy na okrajových částech katastrů již existujících obcí. Často šlo o nehostinná místa, kde se nacházely bažiny a močály, které bylo nutné nejprve vysušit, nebo divoké lesní porosty, jež noví osadníci museli vypálit či vykácet, aby získali půdu vhodnou pro zemědělství. Práce to byla namáhavá, a tak aby se jí lidé chopili, museli k ní být nějak motivováni.
Tím lákadlem pro nově příchozí bylo, že po přesně vymezenou dobu byli osvobozeni od odvádění dávek panstvu a dalších poddanských povinností. Období „daňových prázdnin“, jak bychom řekli dnes, se ve staré češtině nazývalo „lhóta“ či „lhota“. Tento termín souvisí s přídavným jménem „lehký“, původní význam slova tedy byl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu