Lámaná angličtina navždy?

Francouzský ministr pro záležitosti EU Clément Beaune přijel do Bruselu na pracovní schůzku mimo jiné k dopadu brexitu, a když se pak setkal s reportéry, řekl, že teď, když je Velká Británie definitivně pryč, měla by Unie – rozuměj její instituce – přestat mluvit „lámanou angličtinou“ a místo toho posílit svůj princip „jazykové rozmanitosti“. Ministr si postěžoval, že většina debat v Bruselu dnes probíhá anglicky, a s tím je potřeba skončit. Beaune neřekl, že by angličtinu měla nahradit francouzština, a výslovně k takové možnosti dodal, že by byla „chyba“, kdyby se pobrexitová Evropa mezi sebou dorozumívala „jen jednou řečí“.

Nad ministrovými slovy by šlo mávnout rukou, že francouzští politici takhle dlouhodobě brojí proti kulturní síle svého souseda, voliči to rádi slyší a příští rok se ve Francii konají volby. Opomíjelo by to ale novou realitu, která nás možná čeká.

S odchodem Britů se z angličtiny na půdě EU stává menšinový jazyk – jako oficiální řečí se anglicky v členských zemích mluví jen v Irsku a na Maltě, dohromady pár milionů lidí. Bez každodenní přítomnosti jejích početných rodilých mluvčích na jednáních v centru EU bude zákonitě degenerovat. Současná „lámaná“ angličtina zástupců evropských občanů se stane ještě lámanější a možná si tito zástupci, zejména z velkých kulturotvorných zemí, řeknou, že jim tahle čím dál zamotanější hatmatilka k…